Miloš Zeman obhájil post prezidenta a byl zvolen i na druhé funkční období. Musím se přiznat, že pro mě nečekaně. Když jsem sledoval jeho chování, vyjadřování, politické kroky, lidi, kterými se obklopil a vůbec způsob vykonávání úřadu prezidenta ČR, nemyslel jsem si, že by se našlo tolik lidí, kteří by si to přáli opakovat. I matematicky bývalo stačilo, aby jen polovina voličů neúspěšných kandidátů z prvního kola volila profesora Drahoše a Zeman neměl šanci. Co se tedy stalo?
Já vidím hlavní příčiny dvě:
Profesor Drahoš, ač velmi vzdělaný, inteligentní a chytrý muž, se ukázal jako dost nepohotový v té nejdůležitější debatě na České televizi. Debatu na Primě a Zemanovy monology na ostatních televizích nemám potřebu hodnotit. I když Drahoš pomalu začínal chápat, že v politice nevítězí ten slušný, ale ten, kdo útočí na svého soupeře, pořád bylo očividné, že mu tato strategie nesedí a není mu vlastní. Ve svých projevech působil nevýrazně a dle mého názoru se do druhého kola dostal vlastně jen proto, že byl nejvíce preferován v průzkumech, a voliči, kteří chtěli ukončit tu ostudu s prezidentem Zemanem, se na něm nejvíce shodovali. Drahošovi mediální poradci, pokud vůbec nějaké měl, určitě nebyli profesionálové. Myslím, že někteří, pokud ne dokonce všichni ti hlavní nepostoupivší kandidáti z prvního kola, kteří Drahoše do druhého kola podpořili, by v tom posledním nejdůstojnějším duelu na ČT asi obstáli lépe, než Drahoš. Také bych se pana Drahoše rád zeptal, jestli si stále myslí, že podpis pod tu výzvu Vědců proti strachu a lhostejnosti byl dobrý nápad. Hlavně ta mu totiž dala tu nálepku „vítače“.
Jako druhou příčinu vidím v kampani. Ta Zemanova „nekampaň“ byla ve skutečnosti velmi účinnou kampaní. Od agresivních billboardů přes zprvu odmítané a nakonec nedůstojně vymáhané televizní diskuse až po servilní nalejvárnu jedné soukromé celoplošné televize, která takto dokonce vysílá na základě licence od tohoto státu. Ovšem nejdelší a nejúčinnější kampaň dělala Zemanovi celou dobu jeho prvního funkčního období parta vedená Junckerem, Schulzem, Mogheriniovou a Merkelovou. V podstatě jakýkoliv jejich výstup, prohlášení nebo dokument od nich vzešlý, posílil skupinu Zemanových voličů. A to tak silně, že jsou ochotni překousnout všechny ty Zemanovy vulgarity, excesy, veletoče, nepravdy a další šílené průvodní jevy jeho úřadování až po tu neuvěřitelnou rvačku na jeho povolebním mejdanu.
Zeman před druhým kolem slíbil, že hodlá být pokornější a méně arogantní. Jak dlouho mu to vydrželo?
Podívejme se na pár jeho vět na první tiskovce po svém vítězství: Svým odpůrcům, kterým po celou dobu svého prezidentování říká Pražská kavárna, vzkázal, že mají držet ústa. Také jim škodolibě vysvětlil, že těsné vítězství ho těší více, než jednoznačné. Proč asi? Zřejmě při těsném vítězství je více lidí nešťastných, než kdyby vyhrál s velkou převahou, a to ho nejspíš těší. Jevilo se mi, že radost z toho, jak rozděluje společnost, z něj přímo stříkala. Další jeho zhodnocení situace bylo, že je to jeho poslední politické vítězství, po kterém už nemůže přijít žádná politická porážka. Nepochopil, že už dávno poražen byl a historie to ještě zdůrazní. Nejmarkantnější to bude, až bude jednou zase zvolen skutečný prezident hodný toho názvu. Nicméně nyní je komplex z Václava Havla, ale zejména z konkurenta, se kterým se raději srovnával, z Václava Klause, zažehnán. Už vyrovnal počet Klausových funkčních prezidentských období a zbývá se jen pomstít těm, kteří mají na svědomí jeho nezvolení parlamentem v roce 2003. To jsou pravděpodobně skutečné a hlavní motivy jeho opakované kandidatury. Jestli je mezi nimi i nějaký objektivně dobrý úmysl, jak prospět tomuto národu a této zemi, si netroufám odhadovat.
Buďte první kdo přidá komentář