EUROVISION SONG CONTEST: O co větší show, o to méně hudby

Jestli mám najít na posledním ročníku písničkové soutěže, známé dříve jako Velká cena Eurovize nebo Eurosong, nějaká pozitiva, tak snad technické prvky, které ze show udělaly podívanou (což už je ovšem v posledních letech tradice), skutečnost, že se taková soutěž stále koná (ano, přes všechna její negativa to stále považuji za pozitivum) a ještě, že tento ročník vyhrála zástupkyně Izraele, což je ovšem radost výhradně politická, která s předvedenou soutěžní písničkou nijak nesouvisí a nemá na tomto místě co dělat. Ještě bych mohl jmenovat atmosféru, která je nesporně úžasná, ovšem o to více nepochopitelná. Když jsem soutěž sledoval, nechápal jsem, nad čím se přítomní diváci tak radují. Jakoby se radovali nad tím, že tam jsou, z té existence soutěže, ale snad se nemohli radovat z té hudby. Snažil jsem se opravdu poctivě poslouchat, jestli nezaslechnu alespoň náznak nějaké chytlavé melodie nebo rytmu, co vleze pod kůži, ale marně. Jediný, kdo mě vytrhl z usínání nad tou kníkavou jednolitou šedí byla maďarská rocková kapela, ale spíše tím, že najednou přišel syrový živočišný rock, než tím, že by předvedli nějaký hit. Za to, že měli odvahu přijet soutěžit s těmi vymydlenými hyperkorektními bezpohlavními kníkátky jsem jim poslal svůj hlas.

Možná si říkáte, proč vlastně píšu tuhle reportáž, či recenzi, když pro tu soutěž nemám slušného slova. Tak Melody Merkur býval vždy hlavně hudební časopis (v době papíru) a potom mám pro eurovizní hudební soutěž pořád slabost z doby, kdy to byl téměř každoroční zdroj nových hitů, které trhaly rekordy v prodejích, hrály se na koncertech nebo diskotékách, ale komunistický režim v naší zemi nám ji vytrvale odpíral. Asi už navždy ve mně bude vyvolávat nostalgii něčeho vytouženého, zakázaného a touhy po svobodě i jen ta samotná znělka Eurovize. O to více mě mrzí současný úpadek té soutěže. Tedy úpadek po hudební stránce. Jinak soutěž Eurovision Song Contest sleduje po celém světě stále přes dvě stě milionů lidí a to i přes to, že Eurovize zakázala vysílat letošní ročník v Číně z důvodů cenzury přenosu. Číňané rastrovali, rozostřovali nebo úplně vystříhávali např. LGBT projevy, jejich duhové vlajky apod. Nicméně hudba, se kterou přijíždějí interpreti soutěžit třeba až z Austrálie zcela odráží evropskou bezradnost i politickou. Za Rakousko soutěžil interpret tmavé pleti, takže bylo evidentní, že s prázdnou neodjede (3. místo). Kdyby to s korektností vypadalo špatně, velký vliv má tzv. porota v každé soutěžní zemi, která má právo přidělit až 12 bodů najednou. Nechci si připustit, že by na vítězství Izraele měly vliv sympatie k této zemi, zvláště zrovna v Evropě, kde je naopak momentálně v módě spíše antisemitismus. Potom už mě ale napadá pouze soucit, který by mohl zapříčinit vítězství zpěvačky Netta. Celý konečný finálový žebříček najdete >>zde<<

Přitom podívejte na historii této soutěže: Asi vůbec nejznámějším zářezem je start obrovské kariéry švédského kvarteta ABBA s písničkou Waterloo v roce 1974:

Zcela pochopitelným vítězem byli i britští diskotékoví Bucks Fizz s chytlavou melodií „Making Mind Your Up“ v roce 1981. I když to třeba umělecky není žádná pecka, po téhle Eurovizi vylétli Bucks Fizz v hitparádách celého světa a neubránila se ani naše komunistická rádia, tedy spíše to jedno, které hrálo populární hudbu v osmdesátých letech – stanice Hvězda:

Hned rok nato ukázala Velká cena Eurovize, že svět může zaujmout i neanglicky zpívaná písnička a to dokonce s německými hudebními národními prvky. Mladá zpěvačka Nicole ohromila úžasnou baladou s výraznou melodií „Ein Bisschen Frieden“ (česky: Trochu míru) v době zuřící studené války mezi Východem a Západem. Čeští komunisté nezapomněli i tenhle song zneužít k tvrzení, že Nicole a její úspěch je jasným důkazem odmítání závodů ve zbrojení všemi Evropany, i těmi západními včetně německých. Tady je záznam z vystoupení Nicole na Velké ceně Eurovize v roce 1982 z archívu rakouské televize:

Nebo se podívejte na zástupce norské populární hudby Bobbysocks se skladbou „La det swinge“ na Velké ceně Eurovize 1985. I ten nejbrutálnější pop míval aspoň nápad. Ambice zaujmout melodií nebo rytmem:

    Posledním záchvěvem normálnosti v evropské eurovizní muzice byla paradoxně šokující kapela z Finska Lordi. V roce 2006 (letí to) se do soutěže přihlásili se skladbou Hard Rock Hallelujah. Vyhrát někdo jiný opravdu ani při nejlepší vůli nemohl. Na Lordi asi těžko někdo zapomene, navíc přivezli nejen tvrdý rock, ale ta skladba má překvapivě melodický refrén. Na chvíli to vypadalo, že by evropská mainstreamová muzika ještě nemusela být zcela ztracena. Já pamatuji doby, kdy mainstreamem byly rockové kapely, jako Sweet, Slade, Nazareth… Bohužel, Lordi byla jen nadějná odbočka na dálnici do nikam:

Úspěch rockové, či spíše metalové kapely Lordi mohl vzbudit naděje, že rock má na Eurovizi šanci. Takže úspěch české nejpopulárnější kapely Kabát hned v následujícím roce se nezdál úplně vyloučen. Pravidla eurovizní soutěže nedovolila Kabátu soutěžit s nejúspěšnější písničkou právě vydaného alba, takže byla vybrána „Malá dáma“, která na první poslech, myslím, není úplně chytlavá, navíc „Kabáti“ zpívali česky. Nikdo jim nerozuměl. Nikdo z těch, kteří měli právo pro Kabát hlasovat, protože země logicky nemají možnost hlasovat pro svého zástupce. Kabát je velmi slavný u nás, ale v zahraničí ho téměř nikdo nezná. Působil tam dost tuctově. Výsledek byl katastrofa. Kabát nejen, že nepostoupil do finále, ale skončil na úplném chvostu soutěžního žebříčku. Kabát tehdy do soutěže vyslali čeští diváci a posluchači. Asi poprvé a naposledy proběhlo poctivé národní nominační kolo soutěže, které vysílala Česká televize přímým přenosem z Národní galerie v Praze a Kabát prostě vyhráli v hlasování diváků např. nad kapelou Toxique s Klárou Vtiskovou nebo Romy z Gypsy.cz. Klukům z Kabátu ale určitě patří dík za to, že to zkusili. Tady je vystoupení kapely Kabát na Eurovizi:

Národní nominační kolo ale nebylo poslední. Hned následující rok se konalo další, rovněž vysílané Českou televizí tentokrát z Pražského Výstaviště a to vyhrála Tereza Kerndlová. Její písnička svou bezvýznamností do konceptu Eurovision Song Contest doslova dobře zapadla, takže Tereza vsadila na ženské vnady. Výsledek: Neúspěch, opět bez postupu. Tady je její vystoupení:

Na diskusních fórech se o národním finále Eurosongu 2008, které vyhrála Tereza, psaly různé věci. Pochybovalo se o regulérnosti hlasování. Co je na tom pravdy nevím, žádné podrobnosti se mi nepodařilo dohledat. Dvě skutečnosti však podezřelé jsou: Zatímco záznam národního finále z roku 2007 je normálně dostupný v iVysílání České televize, ten o rok novější tam není. Druhou skutečností je, že ten nominační večer na Výstavišti v roce 2008 byl definitivně poslední. V dalších letech už Česká televize nominovala vysílané soutěžící sama. V roce 2009 to byly Gypsy.cz s Radkem Bangou a ani soutěžící v dalších letech nestojí za zmínku. Včetně nejúspěšnějšího zástupce České republiky Mikolase Josefa, který se právě v letošní soutěži dostal až na 6. místo ve finále, což je nejvýš v historii České republiky a jejích účastí v této soutěži. Domnívám se ale, že je to možné jen proto, že ta soutěž vypadá tak, jak vypadá.

Ale jeden český interpret ještě za zmínku stojí: Je to Karel Gott. I ten se Velké ceny Eurovize zúčastnil a to zrovna v komplikovaném roce naší historie 1968. Příznačné je, že ne za Československo, ale reprezentoval Rakousko. Kdyby s tou skladbou, se kterou tenkrát neuspěl, vystoupil dnes, musel by v tom balastu vyhrát. Narozdíl od těch bezpohlavních hyperkorektních kníkalů je to skutečný zpěvák. Podívejte se, jak vypadala Velká cena Eurovize přesně před padesáti lety:

V každém případě jsem vděčný České televizi, že nám tu slávu každoročně zprostředkovává, což je způsobeno i tím, že naše veřejnoprávní televize je součástí téhle velké televizní organizace. Určitý směr tato soutěž sice možná neudává, ale aspoň ukazuje. I když nám může připadat, že je to směr slušně řečeno do nikam, je jednoznačně užitečné být o něm podrobně informován. V každém případě Eurovize má historii, na kterou může být hrdá. Škoda, že se na ni nesnaží navázat. Nevzpomínám si na žádnou písničku a to ani vítěznou z posledních let, která by ovládla hitparády, kterou bych si zapamatoval, kterou by si lidé zpívali a poslouchali ve svých eMPé trojkách. To si spíš zapamatujete, že jedna ze „zpěvaček“ měla vousy a možná ještě něco, co zpěvačky obvykle nemívají. Ale dokázal by někdo zpaměti zanotovat její písničku, se kterou soutěžila? Avšak neházejme flintu do řepky. Naděje umírá poslední a třeba už příští rok budeme překvapeni.

Chcete-li se podívat na všechny vítěze Eurovize za celou dobu její existence, tak tady jsou:

Richard Šimůnek; videa: YouTube

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.




Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..