Reakce Melody Merkuru na bezprecedentní napadení naší země

To, co se stalo v uplynulých dnech a hodinách v naší zemi musí přerušit i několikaměsíční mlčení Melody Merkuru k politickému dění. Melody Merkur se dělší dobu nevyjádřil k současné české politické scéně, protože se to slušně téměř nedá. Zvolením Miloše Zemana znovu prezidentem a hnutí ANO jako vládního, se k moci dostala část společnosti, která vládnout není schopna a nikdy k vládnutí neměla být připuštěna. Výsledkem je rekordní zadlužení země, které nemá v dějinách obdoby a největší počet mrtvých na covid na 100 tisíc obyvatel. Premiér této země je v gigantickém střetu zájmů, objevují se další dokumenty, že byl aktivním agentem komunistické STB (státní bezpečnosti) za minulého zločinného režimu. Brněnská odnož tzv. „protikorupčního hnutí“, jak Babiš svůj projekt nazývá, byla namočena do jedné z největších korupčních kauz, kterou policie nazvala „Stoka“. Významný člen hnutí ANO Jaroslav Faltýnek má opakovaně problémy s ovlivňováním zakázek a dalšími nečistými praktikami, o kterých nejspíš ještě uslyšíme od novináře Janka Kroupy. Přesto stále existuje téměř čtvrtina voličů, kteří by ho i po tom všem volili znova. Bohužel, na tom má svůj podíl i porevoluční historie naší země, kdy dvě hlavní politické strany ČSSD a ODS zmařily naděje lidí na morálku, poctivost a pracovitost, což měly být atributy nahrazující zkrachovalý komunistický režim. Lidé poté začali zoufale vkládat naděje do nových populistických spasitelů typu Věci veřejné a později hnutí ANO. Bohužel, standardním demokratickým politickým stranám se zatím nepodařilo špínu korupce a klientelismu dodnes dokonale smýt. Lidé mají paměť.

A za vzestup autoritářských často až s fašismem hraničících stran a hnutí v celé Evropě včetně naší země, stojí příliš liberální až levicová politika Evropské unie. Zlomem ve vnímání tváře EU byl rok 2015 a migrační krize, ke které v tom roce došlo. Lidé v celé Evropě najednou pocítili jakoby migranti z jižních a východních částí zeměkoule byli pro politiky u moci něco víc, než stávající obyvatelé Evropy. Strategie pomáhat za každou cenu i migrantům vybaveným problematickými vírami, kteří své hostitele v podstatě nenávidí, vyděsila miliony lidí nejen v Evropě. Začali se uchylovat k hnutím a stranám, které slibovaly ochranu před množícím se terorismem ze strany migrantů. V Evropě, která 70 let nepoznala válku, najednou začaly umírat stovky lidí ve jménu nějakého zvráceného náboženství, o kterém politici stále tvrdí, že je náboženstvím míru. Výsledkem bylo, že se lídři hlásající nenávist dostali do zastupitelských sborů téměř celé Evropy. AfD je v některých německých zemích na předních místech volebních preferencí, může být součástí vládní koalice, Marine Le Pen se dostala až do druhého kola prezidentských voleb ve Francii, Geert Wilders posílil v Holandsku atd. U nás má hnutí SPD už přes 10 %, jeho předseda je místopředsedou Sněmovny, předsedou Bezpečnostního výboru je další člen SPD Radek Koten a to nehovořím o tom, že mimo parlament se formují další strany, kterým je demokracie trnem v oku.

Sečteno a podtrženo na standardní demokratické strany zbývá tak málo místa, že jsou odsouzeny do opozice. Strany a hnutí působící na ty nejnižší pudy té hloupější části populace mají odezvu. Výsledkem je, že máme vládu, která postupně demontuje základy demokratického státu, např. svobodná a nezávislá média, za prezidenta máme zlého pomstychtivého starce, který se od EU také odvrací na druhou stranu. Reprezentuje lidi, pro které se Evropská unie stala od roku 2015 obrovským zklamáním a je jim nepochopitelně sympatičtější brutální východní autoritářská diktatura. V tom jsou Češi zvláštní. Na rozdíl např. od Poláků, kteří nikdy nezapomněli, kdo jsou Rusové, co jsou zač, co jim v historii provedli a čeho jsou schopni. Češi před více než padesáti léty touto mocností okupováni a touto okupací na dalších 20 let uvrženi do komunistických žalářů k nové totalitě znovu vzhlíží ignorujíc veškeré informace o brutalitě potlačování demokratických projevů, vraždění nepohodlných novinářů, podnikatelů a politiků, o zoufalé životní úrovni tamního obyvatelstva, o neskutečné korupci na všech úrovních, proti které jsou naši korupčníci malí zlodějíčci, o bezskrupulózních metodách prosazování její vůle neštítící se ani vražd lidí na cizích svrchovaných územích. Je naprosto neuvěřitelné a nepochopitelné, že i nejdrzejší zásah do svrchovanosti naší země od invaze v roce 1968 hodně lidí bagatelizuje, omlouvá a nejvyšší ústavní činitel, prezident, nemá potřebu k této události vůbec vystoupit!

Co jsme tedy mohli od takové politické reprezentace čekat jiného, než že předseda vlády, který se neštítí křivě přísahat na zdraví své rodiny, jeden den oznámí bezprecedentní útok na majetek a životy lidí České republiky ze strany Ruska a v dalších dnech na tiskovce konstatuje, že se o terorismus nejednalo, ale došlo pouze k útoku na zboží, které vlastně možná už ani nebylo naše, takže vlastně celkem o nic nejde. V této souvislosti kdosi trefně připomněl výsledek šetření Babišova střetu zájmů úřadem OLAF, o kterém premiér vykřikoval, že je to útok na Českou republiku. Ale skutečný útok, při kterém dojde ke ztrátám na životech českých občanů a škodám za miliardu (!), je jen útok na zboží. Můžeme se jen dohadovat, jestli na něho zadupalo Rusko, nebo jeho agent na Pražském Hradě. Tohoto neslýchaného a nestoudného až kolaborantského prohlášení premiéra se okamžitě chytla ruská média, podobně, jako Zemanova totálního mlčení k tomuto skandálu. Premiér se za prohlášení o „útoku na zboží“ sice omluvil, nejspíš i on zaznamenal silný odpor veřejnosti proti tak kolaborantskému chování, ale tu omluvu už ruská média, samozřejmě, „přeslechla“. V podobném stylu proběhla i návštěva toho času také dvojministra Hamáčka v Bruselu. Hamáček prý požádal o společný postup států Evropské unie proti Rusku, ale zase požádal takovým způsobem, že to tam nikdo nepochopil. Nakonec ho dojednali čeští europoslanci a ne Hamáček. Hamáček dodnes uspokojivě nevysvětlil ani svou plánovanou cestu do Ruska. A to je Hamáček ještě o poznání sdílnější, než sám Babiš. Existuje prý i naprosto děsivé vysvětlení, že Hamáček měl jet do Ruska jednat tajně právě o vrbětických explozích, ale úředníci EU pohrozili, že jestli česká vláda celý incident nezveřejní, učiní tak EU. S ohledem na dosavadní chování českých politických představitelů k Rusku bych se tomu vůbec nedivil. O Češích se občas vtipkuje, že bez problémů vždy rychle kapitulují. Politická reprezentace, kterou si Češi zvolili v posledních sněmovních i prezidentských volbách, tuhle tradici určitě nenabourá. Nejtragičtější figura tohoto trendu je stávající prezident. Je skutečně obrovským průšvihem, když si spoluobčané Václava Havla, kterého dodnes obdivuje a uctívá celý svět a díky němuž se celý svět dozvěděl, kde leží Česká republika a že existuje nějaký český národ, zvolí dobrovolně v přímé volbě člověka zlého, mstivého, pravděpodobně i senilního a alkoholika, z nepochopitelných důvodů podlézajícího těm nejhorším totalitním mocnostem a nepohne s ním ani nejstrašnější útok ze strany jedné z těchto mocností na jeho zemi, proti občanům, kteří si ho zvolili za prezidenta. A i za těchto strašných okolností se stále najde dost občanů, kteří mají pochopení nejen pro něj, ale i pro premiéra, který se ho bojí. Signifikantní pro tuhle skupinu „Čechů“, kteří mají nejméně od zmíněného roku 2015 plná ústa vlastenectví, je, že v konfliktu s Ruskem je najednou jejich vlast na druhém místě. Je pro mě naprosto nepochopitelné zpochybňování nejen závěrů českých bezpečnostních složek tzv. „vlastenci“, ale i víra v ruské lži a naprosté popírání tak silných důkazů o ruském útoku, že i takový rusofil jako Zeman, musel souhlasit s vyhoštěním ruských agentů z naší země. Také senátoři, pro které BIS uspořádala prezentaci známých skutečností o ruském útoku, hovoří jednotně o tom, že důkazy jsou tak silné, že o zapojení Rusů do vrbětické tragédie není pochyb. Moc mě mrzí a nerozumím, proč máme v naší zemi sice nepočetnou, ale o to hlasitější skupinu kolaborantů, tentokrát s Ruskem, když v jiných zemích, třeba ani v nám blízkém Polsku se s takovými existencemi potýkat nemusí. Je to velká ostuda českého národa před zbytkem světa.

Chtěl bych poděkovat aktivistům, kteří osvítili Pražský hrad v noci na 20 dubna nápisem „VELEZRADA“ a upozornili tak na nestoudné chování hlavy našeho státu. Obzvláště tento nápis mrazivě vyniká při vzpomínce na červené srdíčko připomínající prezidentování Václava Havla.

Richard Šimůnek
Foto: Refresher, iniciativa Zastavme velezradu

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.