Střídavě s pobavením, se smutkem a se zděšením jsem sledoval protesty proti konferenci protiimigranstkých stran v pražském Top hotelu na Chodově. Jednak je smutné, že jsem z těch protestů v našich médiích viděl asi stonásobek záznamů a reportáží, než z konference samotné a za druhé bylo zajímavé sledovat, jací lidé proti konferenci protestují a jaké nesou vlajky. Obrazu Evropské unie před veřejností určitě neprospěje, když transparent „Třiďte odpad a ne lidi“ nesou „Mladí zelení“. Strana Zelených v posledních volbách v naší zemi absolutně propadla. Dostala tak málo hlasů (pod 1,5 %!), že nedosáhla ani na volební státní příspěvek. S tříděním lidí přeci nezačaly tyto protiimigrační strany, ale právě ti, proti kterým tyhle strany bojují. Nebo Straně Zelných nejsou známa kritéria, podle kterých muslimové dělí lidi na věřící a nevěřící psy? Komu se hlava uříznout má a komu ne?
Reputaci Evropské unie určitě neprospěje, když její modrou vlajku se žlutými hvězdami nesou lidé odsuzující kapitalismus, kteří hned ve druhé ruce třímají vlajku rudou a na svém webu hlásají rovnost, příležitost všem a další atributy levicových, socialistických a komunistických myšlenek. A že ve stejném hloučku vlála i vlajka pirátská, už mnohé možná nepřekvapí, ale mě to pořád šokuje. Asi jsem jim ty demokratické řeči v parlamentu prostě uvěřil.
Demonstrace na dalších místech Prahy se snažily mít důstojnější podobu a vystoupily na nich i některé osobnosti, jako např. Fedor Gál, který nacionální strany obvinil, že nestojí o dialog. Já nevím. Nevylučuji to, ale Fedor Gál mě určitě překvapil tím, že on o dialog s nimi stojí.
Média se soustředila na největší hvězdy, které přijely do Prahy, tedy Marine Le Pen a Geerta Wilderse. Ale hostem pořadatele konference Tomia Okamury byli i zástupci italské Ligy severu, nebo rakouských vládních FPÖ. Určitě to nebylo bezvýznamné setkání, a kdyby se protestující místo křiku v chladných podzimních ulicích více zajímali o program, průběh a dění na konferenci, možná by byli překvapeni, kolik zajímavých a konstruktivních myšlenek na ní zaznělo.
Rozhodně nelze nesouhlasit s varováním před islámem. Geert Wilders je jedním z nejznámějších bojovníků proti muslimskému nebezpečí a také čelí mnohaletým výhrůžkám smrtí ze strany muslimů. Zde bych se odpůrců Wilderse rád zeptal, zda považují za normální řešit politické spory výhružkami smrtí. Ovšem v Holandsku nejsou výhrůžky smrtí jen tak. V roce 2002 byl zavražděn holandský politik Pim Fortuyn právě za to, že se mu nelíbila muslimská imigrace. O to více oceňuji Wilderse za jeho odvahu. Nemusím souhlasit s jeho názory. Ale souhlasit s vražděním kvůli nim, to je už jiná liga. To je i v našich končinách něco dost nového.
Tyto strany jsou často označované za populistické, ultrapravicové, dokonce nacistické. To je ale nepřesné, spíše bych řekl hloupé. Populismus se dá definovat jako líbivá politika. Taková politika, která přitáhne nejvíce voličů. Taková tvorba politiky, která se snaží voličům zalíbit. To by ale přeci největším populistou u nás byl Andrej Babiš. Možná, že je. Ale označovat za populistické tyhle strany, z nichž ani jedna nezvítězila ve volbách, je přeci hloupost. A podobné je to s jejich pravicovostí. Pokud by byly opravdu nacistické, tak nacismus je ideologie levicová. Německý nacismus se oficiálně jmenoval nacionální socialismus. A my přeci více, co je to socialismus. Měli jsme ho tady přes 40 let. Zkratka NSDAP znamená Národně socialistická německá dělnická strana! Dělníci jsou přeci prodlouženou pěstí levicových režimů. Takže tihle demonstranti, ale často i média, která jim blbnou hlavy, mají zmatek už v základních pojmech.
Ovšem netvrdím, že jsou tyhle strany bezproblémové. Mají spousty „much“, které nejsou zanedbatelné a lídři těch stran moc nechápou, že právě ty „mouchy“ jim brání stát se masovými, masově podporovanými a zvítězit ve volbách. Jejich tíhnutí k Rusku a opovrhování obranou NATO není nic, co by se hodilo do výkladní skříně. U Marine Le Pen se hovoří dokonce o penězích z Ruska. Na tyto strany, které samy sebe často nazývají vlastenecké, se lepí skuteční příznivci nacistických ideologií i antisemité. Z tohoto důvodu odstoupila z vedení např. předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD) Frauke Petryová. Já bych sice na jejím místě s tím nejprve zkusil bojovat, ale možná to zkusila. Strany by se těchto živlů měly zbavovat a distancovat se od nich zřetelněji, častěji a aktivněji. Antisemité z řad skutečných nácků by si měli uvědomit, že nenávist k Židům mají společnou právě s muslimy. A že Židé jsou jeden z mála národů, který s muslimy má dlouholeté zkušenosti, ví, co jsou zač, a má praxi i strategii jak jejich zhoubné ideologii čelit. Není žádným tajemstvím, že některé body programu a chování SPD, jako zestátnění médií, výhrůžky novinářům a nejen novinářům, filtrování koho pustí na své tiskovky, komu poskytnou rozhovor, adorace Ruska, spojenectví se Zemanem, referendum o vystoupení z EU atd… také nejsou vůbec žádná výhra a třeba pro mě jsou zcela nepřijatelné.
Ti levicoví aktivisté z řad demonstrantů proti konferenci i spousta politiků nejen v naší zemi, ale hlavně v západní Evropě, by si měli uvědomit, že jsou to právě oni, kdo je stvořili a těm již existujícím národním stranám pomohli k nebývalým volebním výsledkům. Např. rodina Le Pen je ve francouzské politice už řadu let. Ale nikdy nezískala takovou podporu, jako po poslední migrační krizi a výjimečném stavu ve Francii, ke kterému ji přivedl obrovský vzestup muslimského terorismu. V Anglii to dokonce skončilo Brexitem! Strana Geerta Wilderse je druhá nejsilnější v Holandsku! O tom se mu nikdy ani nesnilo! V Rakousku je Strana Svobodných ve vládě s Lidovci a volby nevyhrála jen proto, že Lidovci přebrali její protiimigrační rétoriku. V Polsku i Maďarsku jsou protiimigrační strany a osobnosti přímo ve vedení státu. Na Slovensku posílili skuteční fašisté hlásící se ke Slovenskému Štátu. Alternativa pro Německo nedávno ještě ani neexistovala a dnes její síla děsí vládnoucí německé strany. V České republice protiimigrační strana drtivě porazila zavedené demokratické strany včetně vládní ČSSD.
Ovšem mladí levicoví extrémisté, ale i spousta demokraticky smýšlejících lidí se protiimigračním stranám a lídrům vysmívala. Tu po porážce Marine Le Pen ve francouzských prezidentských volbách, tu po porážce Norberta Hofera v rakouských prezidentských volbách, tu „jen“ druhému místu Geerta Wilderse v Holandsku. Ano. Tentokrát to ještě vyšlo. Ale tihle zaslepení troubové nevidí nebo si neuvědomují, jak neskutečně tato hnutí sílí a už možná příště ty volby vyhrají. Určitě je vyhrají, pokud se Evropa neprobudí a nebude na takovou volbu voličů, jako varování, reagovat. Ovšem nedávné prohlášení předsedy Evropské komise Junckera, že nechápe, proč povinné migrační kvóty vyvolávají takové emoce, či křik německého předsedy sociální demokracie Martina Schulze o EU jako federaci, naznačují, že nějaká jejich sebereflexe, či aspoň zamyšlení se nad příčinami naprosto nehrozí. Ti lidé jsou snad úplně odtržení od reality a vůbec netuší co se děje na ulicích.
Takže Evropa včetně naší země se bude dál polarizovat, preference protiimigračních stran dále porostou, ultralevicoví aktivisté budou stále radikálnější a extrémnější, až to skončí občanskou válkou. V ulicích některých francouzských měst to jako občanská válka vypadá už dnes.
Proto si myslím, že máme-li potírat nacionální extrémismus, musíme potírat v prvé řadě jeho příčiny. Netolerovat nenávistné ideologie vydávané za náboženství odporující Listině základních práv a svobod, se kterými přichází většina migrantů, potírat i extremistické projevy jejich ultralevicových spojenců. S nimi zaniknou i příčiny vzniku a vzestupu nacionálních stran a Evropa se může vrátit zpět k demokracii, pořádku a tradičním hodnotám.
Mně jako člověku, který prožil v totalitním reálném socialismu 27 let a po celou tu dobu hleděl toužebně a trochu se závistí přes západní hranici a nekriticky obdivoval kapitalismus a západní demokracii, se v roce 1989 splnil životní sen, když jsme se konečně zbavili komunistů. Těšil jsem se, že se definitivně staneme součástí toho nádherného prosperujícího demokratického světa se všemi jeho výhodami i chybami. Pro mě je současný stav Evropské unie, chování jejího současného vedení, Evropského parlamentu, některých lídrů zakládajících států EU obrovským rozčarováním. Nikdy mě nenapadlo, že celá tahle rozjetá demokracie začne státy a lidi svazovat nesmyslnými nařízeními, předpisy, omezeními, začne tíhnout zase zpátky k socialistickým tendencím, které jsem tak nenáviděl, začne zakazovat názory a jejich projevy a trestat za ně jako komunisté, že nejen neubrání svoje vlastní hranice, ale dokonce toleruje a nabádá k jejich překračování lidmi, kteří se vůbec netají nenávistí k naší civilizaci. Já se přiznám, že nerozumím tomu, co se to stalo a jak je vůbec možné, že to ta demokracie dopustila a dopouští. Když jsme se konečně i ve střední a východní Evropě dočkali demokracie, její tradiční tvůrci a zastánci ji začali ničit zevnitř. Mrzí mě, že jsme si ji nemohli užít déle.
Přes všechny chyby, které má Donald Trump, ho považuji z tohoto pohledu za prototyp naděje, která by mohla tento zblázněný svět vrátit zase k jeho původním hodnotám, do normálu. Pojďme tomu pomoci. Ty nacionální protiimigrační strany a jejich vzestup jsou reakcí na to ultralevičácké šílenství. Pojďme ho zastavit, pojďme odstranit příčiny vzestupu nacionálních stran.
Buďte první kdo přidá komentář