Ukončeme čučkaření na Hradě!
Absolutně největší průšvih za posledních mnoho týdnů, ne-li měsíců, kterým nemohu nezačít je „plácání“ prezidenta republiky na adresu tajných služeb naší země. Je neuvěřitelné, nevídané, neslýchané, aby nějaký prezident pomlouval tajnou službu své vlastní země. Možná by to bylo ještě únosné v případě, kdyby ta služba odhalila přímo jeho, jako agenta, čemuž bych se už ani trochu nedivil, ale to se zatím nestalo. Prezident Zeman útočil na Bezpečnostní informační službu proto, že ve své zprávě odhalila špionážní aktivity proti naší zemi ze strany Ruska a Číny. Dosud se o prezidentově náklonnosti k Rusku hlavně vtipkovalo, i když to byl humor hodně smutný, tentokrát už Zeman Rusko přímo upřednostnil a svou zemi hodil přes palubu. Je dobře, že to skupina senátorů nechce tak nechat a chystá proti prezidentovi kroky. Je tragicky smutné, že se do úřadu prezidenta dostala taková kreatura právě v zemi, kterou tolik proslavila po celém světě osobnost Václava Havla. Po beznadějných 40 letech komunistické totality Václav Havel představil celému světu Čechy a Slováky jako úžasné národy, které ukázaly zbytku planety, jak mírumilovně totalitu svrhnout. Václavu Havlovi tleskal Kongres USA vstoje, obdivoval ho skutečně celý svět. Tohle všechno Zeman zničil, zadupal svým primitivismem, provinčností, přízemností. Naši zemi světu naopak představuje, jako přívěsek Ruska. Ale národ, který si takového člověka zvolí do svého čela, do své výkladní skříně, si možná nic jiného nezaslouží. Zemana do úřadu skutečně zvolila nadpoloviční většina voličů, což sice opravdu není nadpoloviční většina národa, ale teď je v podstatě nesestřelitelný. Já nejsem pro krajní řešení, ale v tomto případě bych nějaký druh impeachmentu opravdu podpořil. Kdyby se jednalo o jedno Zemanovo volební období, dalo by se to vysvětlit jako voličovo zaváhání, či omyl, ze kterého se hned poučil. Ale on ho zvolil znova. Co se to od dob Havla stalo s tímto národem? Kromě Zemana si zvolil i trestně stíhaného miliardáře, který je navíc vedený ve svazcích komunistické STB jako spolupracovník. Proti „čučkaření“ Zemana se ohradili prakticky všichni politici napříč politickým spektrem. Dokonce i např. Radek Koten, poslanec za SPD, strany, jejíhož sjezdu se Zeman zúčastnil. Jedinou výjimkou byli opět komunisté, jejichž sjezdu se prezident národa Václava Havla také zúčastňuje. Pokusme se ještě zachránit prestiž českého národa v Evropě i ve světě a dejme Zemanovi jasně najevo, že už nereprezentuje většinu a že není obrazem naší země.
Musím se ovšem přiznat, že tuto událost komentuji jen proto, že způsobila poprask na české politické scéně. Já si totiž myslím, že by se česká média neměla Zemanových výroků už vůbec všímat. Stejně je pronáší v naprosto bezvýznamném médiu, jehož sledovanost je na hranici měřitelnosti, zahraniční média Zemana ignorují už dávno, takže kdyby ho přestala citovat i seriózní česká média, bylo by té veřejné ostudy prostě jen méně a to by přeci prospělo všem.
Jako událost týdne musím hodnotit i jeden z tweetů Miroslava Kalouska, kterým opět mimořádně trefně komentoval další průšvih pana premiéra, jehož střetu zájmů si všimla už i Evropská komise. Miroslav Kalousek napsal: „Očekávám, že premiér vytáhne kalibr nejtěžší. Bude přísahat na to nejcennější, co má. Na zdraví prezidenta republiky“ (doufám, že jsem citoval co nejpřesněji). Kvůli takovým příspěvkům se vyplatí mít Twitter.
Paříž vypadá jako za občanské války
Ve Francii probíhá v těchto dnech cosi, co je hodně podobné občanské válce. Přitom tyhle boje nemají původ v islámském terorismu, který Francii sužuje také. Málokterá země doplatila na pohostinnost k muslimům tak, jako právě Francie svým hudebním klubem Bataclan nebo redakcí časopisu Charlie Hebdo. Když člověk sleduje reportáže z dnešní Francie, musí ho překvapit odvaha francouzského prezidenta Macrona k ambicím poučovat zbytek Evropy, třeba jak se má chovat k imigrantům. Francouzské demonstrace by měly být poučením i pro Evropskou komisi, zejména v tom, jak občané EU přijímají a chápou její nápady třeba v oblasti ekologie. Ty nepokoje ve Francii mají původ v nespokojenosti Francouzů se zdražením pohonných hmot, které vláda naplánovala, aby podpořila ekologická řešení v automobilismu. Protesty inicializovalo tzv. Hnutí Žlutých vest, mezi kterými jsou převážně slušní demonstranti. Ti mají podporu většiny francouzské veřejnosti. Ovšem když máte v zemi nemalý podíl barevného obyvatelstva, které po generace tuto zemi nenávidí, a ještě k tomu cca 10 % muslimů, nemůžete se divit, že na ulicích létají kameny, zápalné lahve, hoří auta a rabují se obchody. Demonstrace ve Francii prostě vypadají poněkud „jinak“. Proti demonstrantům byly nasazeny nebývalé počty policistů. Kdyby musely být ještě posíleny, pravděpodobně by nezbylo, než nasadit armádu. Když se podíváte zblízka na tyhle demonstranty, v rukou vidíte zbraně v podobě tyčí, krumpáčů a dalších předmětů, kterými se dá snadno i zabít, tváře vám napoví blízkovýchodní nebo africký původ. Ať už tihle lidé přišli z Alžírska v 50. letech, nebo s předloňskou migrační vlnou, jedno mají společné: Přišli do Evropy za snadným životem na sociálních dávkách, ale ty jim nikdy neumožní žít tak spokojeným životem, jako pracujícím Evropanům. Takže Evropany nenávidí, považují je za příčinu svých neúspěchů. Proto ničí jejich majetek podle pravidla, když to nemohu mít já, nebudete to mít ani vy. Chtěli by se mít jako pracující Evropané, ale odmítají se vzdělávat, často se nechtějí učit ani jazyk, nejsou ochotni se přizpůsobit, ani po tři, či více generací se neintegrovali do společnosti, ač programy na jejich integraci spolykaly již miliardy. Toho už francouzští občané mají také dost, ale do jisté míry jsou zvyklí. To Němci byli velmi rozčarovaní, když turecký prezident Erdogan zavelel a němečtí Turci žijící a pracující v Německu desítky let, vyšli do ulic s tureckými vlajkami a jako jeden muž skandovali protiněmecká hesla. Fotbalový zápas mezi Německem a Tureckem byl jen předehra. To jsou příklady, které opakovaně potvrzují, že integrovat muslimy do evropských společností nelze, ač se o to budeme snažit desítky let a investovat zbytečně miliardy €uro.
Devítiminutový potlesk pro Angelu Merkelovou
V Německu došlo v uplynulém týdnu také k významné události. Předsedkyně CDU Angela Merkelová končí ve funkci. Zaznamenal jsem při té příležitosti bilancování její politické kariéry. Do toho bych se ale ještě nepouštěl, protože Angela zatím nekončí ve funkci spolkové kancléřky. I když neočekávám, že by se v jejím politickém životě objevil ještě před důchodem větší zlom, než bylo její řešení imigrační krize. Ono by to bilancování zas nebylo tak složité. Já osobně ji vidím jako postavu jednoznačně kladnou a myslím si, že ji tak vidí i většina Němců, s tou jedinou obrovskou kaňkou nazvanou „Wir schaffen das“ (česky: „To zvládeneme“). Nebo jsou ještě horší její prohlášení typu, že islám patří k Německu?
I když nejdůležitější reformy díky kterým působí německá ekonomika jako zázračné perpetuum mobile, provedli kancléři před ní, ono stačí, že je nepokazila, což rozhodně také není samozřejmost. Já bych chtěl při této příležitosti hlavně upozornit na způsob odcházení předsedkyně vládnoucí strany. Připomeňte mi, prosím, kdy naposledy odcházel předseda nějaké české vládnoucí politické strany za devítiminutového potlesku vstoje.
Richard Šimůnek
Buďte první kdo přidá komentář