Mýty a omyly okolo ruské okupace Ukrajiny

Komentář Richarda Šimůnka

Ukrajinská města po ruském bombardování
Ukrajinská města hoří po ruském bombardování. Foto: Corriere Della Sera

Při procházení sociálních sítí, ale i v některých médiích narážím na názory, někdy tvrzení, se kterými bych rád polemizoval.

Mýtus č. 1: Ruská armáda je slabá

Denně se v poslední době setkávám s názorem, že ruská armáda průběhem invaze na Ukrajinu ukázala svou slabost, neschopnost a zastaralou techniku. Před tím bych chtěl varovat. Je opravdu možné, že Putin, který celé invazi velí prakticky sám, Ukrajinu podcenil. Možná se opravdu domníval, že s Rusy budou bojovat jen ti proklamovaní „fašisté“ a zbytek Ukrajinců bude ruskou armádu vítat jako osvoboditele. Proto možná poslal na Ukrajinu spotřebovat „dosluhující materiál“, ale to neznamená, že Rusko nemá v hangárech nejmodernější zbraně. Výdaje na zbrojení, jaké Rusko ročně vydává, někde budou. Tomu věřte. Potom si také uvědomte, že vojáci, kteří byli na Ukrajinu vysláni, jsou jen záklaďáci, do některých míst byli posláni dokonce nastoupivší nováčci. Kdyby došlo k celoevropskému, či dokonce nedej Bože celosvětovému konfliktu a Rusko spustilo všeobecnou mobilizaci, bude to okamžitě největší armáda světa, jejíž motivace připravovaná stoletou propagandou, bude fanatická. Podívejte se třeba na televizní vystoupení Putinovy hlásné trouby Vladimíra Solovjova a hostů v jeho pořadech. Jejich fanatická nenávist si v ničem nezadá s tou Hitlerovou. Už jen počtem mužů ve zbrani taková armáda musí budit respekt. To, že ruská armáda má problém úplně dobýt jakékoliv větší město, je celkem běžné. Boje v ulicích měst jsou ty nejtěžší, navíc Ukrajinci jsou velmi obětaví, odhodlaní a stateční bojovníci. Pokud Rusové chtějí kompletně dobýt město, existuje pro ně jen jeden způsob, který už předvedli třeba v Čečensku: Úplně ho zničit. Že to zatím předvádějí jen v Mariupolu, kde už nestojí jediná nepoškozená budova, je možná jen jejich zdrženlivostí před světovým veřejným míněním. Proto bych chtěl varovat před podceňováním, či zesměšňováním ruské armády. Ano, je to armáda ruská, takže ten klasický ruský nepořádek, zmatek, nedotaženost, technická nedokonalost… to všechno bude nepochybně její součástí, ale to vše může být nahrazeno počty kusů jak techniky, tak lidí. A to raději ani nezmiňuji jaderné zbraně, k jejichž použití má současné ruské vedení určitě ze všech jaderných mocností nejblíže.

Mýtus č. 2: Češi nejsou ochotní přijímat uprchlíky

Zde bych konkrétní bývalé politiky i novináře, kteří šíří takové nepodložené hlouposti, i dokázal jmenovat. Např. můj celkem oblíbený novinář Luboš Palata, s nímž v drtivé většině jeho komentářů souhlasím, si neodpustil povídání na toto téma v Českém rozhlase Plus. Vzpomínal, jak se styděl v roce 2015 a po něm, když Česká republika odmítala zcela přijímat migranty z arabských zemí, či z Afriky. Tady se tedy s panem Palatou v názoru diametrálně rozcházím. Kdybychom tu dnes měli muslimské často hlavně ekonomické migranty, neměli bychom místo pro dnešní skutečné válečné uprchlíky z Ukrajiny, děti a ženy, které nemají problém pracovat, jejichž muži, na rozdíl od těch muslimských, statečně bojují za svobodu své země. Museli bychom Ukrajinkám dnes složitě vysvětlovat, do kterých no-go zón není bezpečné chodit, proč zrovna jejich ubytování musí být blízko mešity, proč máme v ulicích tolik policistů a před každou turistickou atrakcí vojáky se samopaly. Toho všeho jsme, pane Palato, ale třeba i pane novináři Honzejku, či pane bývalý politiku Kalousku, ušetřeni. Četl jsem i takové nesmysly, že nás teď s ukrajinskými uprchlíky dostihla karma za nepřijímání v minulosti. Jaká karma? Pokud někoho dostihla karma, tak jedině Berlíňany, při atentátech na vánočních trzích, Pařížany v klubu Bataclan, či v redakci Charlie Hebdo. Ovšem taková srovnání a hlouposti o karmách mi přijdou v souvislosti se skutečnými válečnými uprchlíky více, než nechutné. Já jsem přesvědčen, že podobná rizika, jaké jsem právě jmenoval, nám s ukrajinskými uprchlíky opravdu nehrozí. A to je páni Kalouskové, Honzejkové a Palatové pravdivá odpověď na Vaši otázku, i údajnou otázku německého národa, proč nebyli Češi takhle ochotní přijímat uprchlíky i dříve. Přiznám se, že když se jen letmo podívám na oba typy běženců, je mi to jasné okamžitě. Proto podezřívám všechny kladeče takových otázek z pouhého předstírání hlouposti a jejich sebepranýřování českého národa za trapné. Korunu podobným úvahám nasadila v Českém rozhlase Plus jakási Kristina Žantovská (hledal jsem na Wikipedii kdo to je, ale nenašel), která Čechy označila za vyčůrané zlodějíčky. Česká republika přijala v tuto chvíli více uprchlíků na hlavu, než celé Německo od roku 2015. V přijímání válečných uprchlíků jsme naopak příkladem pro celou Evropskou unii! Totéž bylo vyčítáno i Polsku. A teď se podívejte, kolik ukrajinských uprchlíků přijalo (přes dva miliony) a jak pomáhá Ukrajině. Porovnejte to třeba s dnešním Scholzovým Německem!

Mýtus č. 3: Ukrajina pochopila, že nikdy nemůže být přijata do NATO

Větu v tomto smyslu pronesl i ukrajinský prezident Zelenskyj. Ale takové tvrzení může platit jen dočasně. V tuto chvíli to opravdu nejde, protože by tím bylo do války vtaženo celé NATO a nejspíš by došlo ke 3. světové válce. Ale v Rusku nebude u moci Putin věčně. Nemyslím si sice, že by se Rusko po jeho odchodu mohlo hned stát demokratickou zemí, ale že se vedení země ujme diktátor, který bude aspoň psychicky v pořádku, je pravděpodobné. Navíc po téhle válce bude mít Rusko spoustu starostí samo se sebou. Není vyloučeno, že bránit Ukrajině vstoupit do NATO nebude mít sílu a nebo dokonce pochopí, že ho takový krok neohrozí. Ale zase nejsem ani zastáncem ukvapeného vstupu Ukrajiny ani do Evropské unie. Myslím, že jakýsi status přidružení by v tuto chvíli postačoval. Před vstupem do EU musí každá země splnit spousty kritérií. Nejen ekonomických, ale i demokratických, sociálních a dalších. I Česká republika vedla přístupové rozhovory několik let. Musela splňovat jednu kapitolu po druhé. Tím spíše by to mělo platit pro zemi, která je ve válce s Ruskem. To ale neznamená, že bychom neměli s Ukrajinou udržovat tak blízké vztahy, jaké jsou jen možné.

Mýtus č. 4: O ruských trollech se říká, že jsou placení Moskvou, ale oni jsou jen užiteční idioti. Nedělají to za peníze.

Je neuvěřitelné a nepochopitelné, že i za současné situace existují i v naší zemi lidé, kteří podporují Putina. Na sociálních sítích, zejména Facebooku, to může vypadat, že je jich hodně. Ale to je zkreslený obraz. Takový typicky ruský troll je člověk z nízkým vzděláním, který nemá moc koníčků, často nemá co dělat a sezení u Facebooku je jeho hlavní činnost ve volném čase. A pokud je nezaměstnaný, je to jeho jediná činnost. Jejich nízké vzdělání odhalíte snadno z jejich „argumentace“, či pravopisu. Motivací těchto lidí není ani tak skutečná podpora Ruska, či Putina, ale oni touží po jakékoliv změně, která by mohla přinést zlepšení jejich společenského, či ekonomického postavení. V demokracii, kde jsou logicky úspěšní lidé vzdělaní a pracovití, se cítí jako outsideři. A mají do jisté míry pravdu. Kdo zažil a pamatuje si reálný socialismus, vzpomeňte si, kdo nám tehdy vládnul. Skutečná lůza. Hloupí, líní a nevzdělaní lidé vítají jakoukoliv potencionální změnu místo demokracie, proto se vždy přidávají na opačnou antisystémovou stranu. Ať je to např. k antivaxerům, či ruským trollům. Ale dají se objevit i sofistikovanější příspěvky. A ty mohou být od lidí vzdělanějších, jejich strategie mezi dvě pravdy zařadit jednu lež, která tak může vypadat jako třetí pravda, není hloupá a hloupí lidé na ni naletí velmi snadno. Takové příspěvky nemusí psát lidé ze svého přesvědčení, ale pro peníze. Placení proruští trollové skutečně existují. Placený ruský troll není žádný sněžný muž, o kterém se často mluví, ale ještě ho nikdy nikdo neviděl. Česká televize přinesla v tomto týdnu videozáznam slovenské tajné služby, kde pracovník ruské ambasády vyplácí přispěvatele dezinformačního webu. Skutečně se to děje. Co ale pro mě zůstává záhadou, náklonnost k Rusku lidí, jako jsou oba naši poslední prezidenti. Nevím, jak Klaus, ale že by to Zeman dělal pro peníze, mi ani k němu moc nejde. A speciálně Zeman vyvíjel ve prospěch Ruska až zarážející aktivitu. Např. když žádal „čučkaře“ z BIS, jak je nazval, o seznam ruských agentů, pro koho mohl takový seznam potřebovat? Hlavně mu ten náhlý názorový obrat z noci 23. na 24. února nevěřme. Už jen za to, kolik let pomáhal Putinovi budovat důvěryhodnost, už dávno českým prezidentem neměl být. Pokud byli skutečně s Putinem takoví přátelé, kolikrát Zeman Putinovi od 24. února 2022 telefonoval, aby ho přesvědčil k ukončení okupace Ukrajiny? Zatím jsem neslyšel ani o jediném pokusu o takový hovor.

Mýtus č. 5: Mediální zpravodajové, moderátoři a komentátoři musí být emocionálně odolní.

V uplynulém týdnu došlo v hlavní zpravodajské relaci České televize Události k situaci, kdy po reportáži z Ukrajinského Rusy bombardovaného města moderátorka Jana Peroutková neudržela dojetí z reportáže, ve které plačící ukrajinská žena se svým dítětem v náručí vyprávěla, jak se s dalšími ženami a dětmi skrývali ve sklepě, který se zřítil. V troskách zahynuly dvě děti. Jana Peroutková měla v tu chvíli číst další zprávy, což sice dokázala, ale s potlačovaným pláčem zlomeným hlasem. Jako ženě, matce dvou dětí, se jí nelze divit. Spolumoderátor Michal Kubal pohotově převzal její texty, které přečetl za ni. Jana Peroutková za toto „selhání“ sklidila na sociálních sítích velké empatie, pochopení a slova útěchy, k nimž jsem se připojil. Myslím, že za několik dní poté jsem v těžké chvíli přistihl i moderátora Jakuba Železného, který to ale ustál. Všichni zpravodajové, i moderátoři si v těchto dnech zaslouží náš obdiv. Nejen ti, kteří ve studiu musí denně číst otřesné zprávy,  ale hlavně zahraniční zpravodajové veřejnoprávních médií, kteří osobně natáčejí reportáže v zemi, kde zuří skutečná válka a kde už několik zahraničních novinářů zemřelo.

Richard Šimůnek, Melody Merkur

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.