Žádní slušní lidé na demonstraci 3.9.2022, bohužel, nejspíš nebyli.

Na demonstraci na Václavském náměstí v Praze mě ani tak nepřekvapil relativně vysoký počet demonstrujících (i když ve srovnání s demonstracemi proti Babišovi a jeho vládě to byla komorní akce), viděl jsem demonstrace antivaxerů, takže mě už nepřekvapila ani tragická úroveň vystupujících, ale co mě překvapilo, či skoro šokovalo, byla skutečnost, že když přítomní demonstrující zjistili, kdo vystupuje na pódiu a slyšeli, co říkají, že většina neodešla. Pokud nějaká paní, údajně advokátka, z pódia křičela, že nechtějí proevropskou vládu, ale proruskou, jako mají nově v Bulharsku, nebo když na jeviště přišel křikloun, který se představil jako „antivaxer, dezinformátor a ruský šváb“, minimálně v tu chvíli měli slušní lidé pochopit, že jsou tam špatně a odejít. A to nemluvím o vystoupeních existencí, jako je bývalý poslanec Lubomír Volný, nebo stalinista Skála. V závěru demonstrace bylo z pódia přečteno ještě jakési provolání, které vyzývalo, mimo jiné, k neurčité změně v malých mediálních radách veřejnoprávních médií. Nebylo z toho patrné v čem mají změny spočívat, když např. v Radě České televize už sice nesedí problematická osoba Hany Lipovské, jakési loutky neslavně proslulé protagonistky někdejší „Bobovize“ Jany Bobošíkové, ale i nadále tam najdeme např. Luboše Veselého, či jako předsedu dokonce novináře Babišových médií nevalných kvalit Matochu. Ti by se autorům provolání, předpokládám, líbili. Chtějí odvolat i je?

Společný cíl? Není.

Sečteno a podtrženo, na pódiu bylo možné vidět zástupce ultralevice, ultrapravice, chcete-li tzv. „flastence“, babišovce, ale třeba i antibabišovce. Vystoupil např. i člen strany Svobodných (za předsednictví jejich zakladatele Petra Macha neměli svého času daleko ke zvolení do Sněmovny), který položil přítomným hádanku, jaké měl minulý režim čtyři největší nepřátele. Prý jaro, léto, podzim a zimu. A potom jmenoval největší současné nepřátele a mezi nimi i Andreje Babiše, který podle něho zadlužil tuto zemi, v čemž mu nešlo, než dát za pravdu. Pozorně jsem sledoval, co na to dav. Předpokládal jsem, že velká část přítomných budou Babišovi příznivci, kteří projeví svou nevoli např. pískotem. Ale bylo ticho. Nic. Ani potlesk, ani pískot. Myslím, že řečník byl rád a rychle pokračoval. Bylo prostě velmi těžké nalézt ve vystoupeních řečníků nějaký společný jmenovatel. Pokud za něj tedy nebudeme považovat požadavek na odstoupení současné vlády, což může být těžko společný cíl, když k němu má každý jiné důvody a každý má i jiné představy, co by mělo následovat po něm. Když si představím, že by vystupující, či lídři jejich organizací, za které vystupovali, skutečně dostali od zítřka šanci vést tuto zemi dál, nevychází mi nic jiného než rvačka mezi nimi ve stylu hospodské bitky.

Duch kolaborace s Ruskem se nad akcí vznášel po celou dobu.

O protievropské orientaci organizátorů určitě není sporu. Ale v davu bylo možné najít i demonstrující v tričkách s podobiznou Putina, nebo transparenty přímo Rusko oslavující. A musím, bohužel, opovrhovat těmi, kteří neodešli, když začaly proruské projevy. Pokud takovým řečem z pódia přítomní nejen naslouchali, ale dokonce tleskali a teď se dušují, že nepodporují požadovanou orientaci naší země na Rusko, je těžké jim to uvěřit. Já jsem chtěl chápat, že na demonstraci přišli i poctiví lidé, kteří mají strach z budoucnosti, z války, z inflace, z (ne)dostupnosti energií, ale jako od občanů země, kterou si Sovětský svaz držel 40 let jako svou kolonii a v roce 1968 dokonce vojensky okupoval, bych čekal pochopení a empatii s obyvateli okupované Ukrajiny a minimum sympatií se zemí, která měla sice největší podíl na našem osvobození od Hitlerova nacismu, ale po něm u nás jen vyměnila jednu totalitu za jinou. Jediné vysvětlení, které mám je, že se jedná o lidi prosté, jednoduché, méně vzdělané až hloupé. Je asi logické, že takoví lidé jsou i ve společnosti nejchudší a tedy i chudobou nejvíce ohrožení. Jsou snadno manipulovatelní, slyší na ta nejjednodušší řešení a jsou vděčnými posluchači projevů, které zněly z pódia. Přiznám se, že jsem bezradný v tom, jak takovým lidem pomoci a ani si nejsem jist, jestli bych jim vlastně chtěl vůbec pomáhat. Např. z diskusí na sociálních sítích dobře vím, že poctivě míněná snaha jim cokoliv vysvětlit, se míjí účinkem.

Česká republika na prvním místě

To byl titul a jakési motto celé demonstrace. Je to sice parafráze na Trumpovu předvolební kampaň „America first„, ale v našich podmínkách je to, samozřejmě, hlavně narážka na pomoc České vlády ukrajinským uprchlíkům před ruskou okupací jejich země. Projev naprosté bezohlednosti, sobeckosti a krátkozrakosti části našich občanů, kteří lidem uprchlým z rozbombardovaných domovů závidí i to minimum, které jim náš stát poskytuje, i automobily, ve kterých přijeli, ač je to často jejich jediný a poslední majetek. Přitom jsme si nemohli přát lepší uprchlíky, než jsou právě Ukrajinci. Lidi, kteří jsou věřící, je pro ně důležitá rodina, jsou pracovití a za naši pomoc velmi vděční. Naši pomoc oceňuje celý svět a Čechům díky této pomoci ve světě velmi stoupl kredit poté, kdy jsme odmítali (a oprávněně!) muslimské migranty z Blízkého východu a Afriky. Nechť si zkusí představit, jak by to v naší zemi asi vypadalo, kdyby přišel stejný počet uprchlíků (400 tisíc) z muslimského světa a v tu chvíli musíme být vděční za tak kulturně blízký národ, jako jsou Ukrajinci. Tahle demonstrace se snažila závist a nenávist k uprchlíkům ještě více prohloubit. Zastoupení Ukrajiny se také ozvalo, že Ukrajinu tato demonstrace uráží. V takových chvílích se slušný člověk za tuhle lůzu srocenou na Václaváku musí stydět. A vyzývám ty, kteří přišli demonstrovat jen za lepší životní podmínky, aby se zamysleli nad tím, jestli chtějí takové části občanů dělat stafáž. Skutečnost je taková, že vládní pomoc ukrajinským uprchlíkům před válkou je zanedbatelným zlomkem toho, co vláda vyčlenila na pomoc sociálně slabým vrstvám české společnosti. Oficiálně jsme v pomoci těmto lidem na 4. místě v Evropě! Jedním z hesel demonstrace bylo zabránit ředění českého národa Ukrajinci. Přiznám se, že bych jimi tyhle demonstrující nejen rád naředil, ale i nahradil.

Demonstrace slušných lidí ale existují.

Argument, že i slušní lidé chtěli svou nespokojenost se svým ekonomickým postavením dát vládě najevo, proto šli na tuto demonstraci mohla platit jen do chvíle, než začaly ty proruské projevy. Předseda odborů Josef Středula oznámil, sice až po této sobotní proruské demonstraci, že i odbory vyhlašují protestní akci, takže vyjádřit nespokojenost s vládou bez nutnosti navštěvovat akce podobných kolaborantů, bude. Tím spíše mě na Středulu hodně mrzí jeho vyjádření podpory demonstrujícím, jako kdyby nevěděl, jaké projevy tam zazněly. Určitě nesouhlasím se Středulovými postoji ani s jeho návrhy na řešení chudoby, protože všechny by jen prohloubily zadlužení našeho státu, ale jsem rozhodně přesvědčen o tom, že si odbory dají velký pozor, aby se na pódiu nevyskytl nějaký proruský kolaborant.

Pro porovnání fotografie z demonstrace proti vládě Andreje Babiše v Praze na Letné. Tehdy to byly vůbec největší demonstrace od Sametové revoluce, jaké se kdy konaly. Protestovat přišlo 300 tisíc lidí (v sobotu 3. září 2022 na Václavské náměstí jen asi 70 tisíc). Na Letné tehdy vystoupila i spousta významných a známých osobností včetně umělců. O tom si pořadatelé sobotní demonstrace mohou nechat jen zdát.  Foto: Tomáš Svoboda, Seznam Zprávy 16. 11. 2019

Na závěr ještě dva postřehy dokládající zhruba cosi o inteligenci té části českých občanů, kteří sympatizují se sobotními demonstranty z Václaváku: V rukou jednoho demonstrujícího jsem zahlédl transparent, kde bylo jméno premiéra Petra Fialy napsáno jako „Fijala“. Předsedkyně hnutí Trikolóra sdílela nadšeně na svém Twitterovém účtu fotografii z demonstrace a děkovala lidem, že na demonstraci přišli. Ukázalo se však, že se jedná o fotografii opět z demonstrace proti vládě Andreje Babiše starou několik let. Příspěvek později odstranila.

Richard Šimůnek, Melody Merkur