Z chování Miloše Zemana jako prezidenta, jsem nešťastný od první chvíle, vlastně už od jeho kandidatury. Nicméně jeho zvolení jsem vzal jako fakt a jeho kroky v úřadu tiše trpěl. Ovšem to, co se stalo včera v Radě Evropy, mě už skutečně děsí a kdyby se Zemanovo volební období nechýlilo ke konci, byl bych pro zahájení českého inpeachmentu. Jeho projev v radě Evropy byl citován již mnohokrát. Tak jen připomenu, že vyzval ke zrušení protiruských sankcí za anexi Krymu a okupaci východní Ukrajiny, na což jsem si už u Zemana pomalu začal zvykat, ale uznání anexe části nemalého území sousedního státu Ruskem nejvyšší hlavou státu ve funkci, to je už jiná liga. A Česká republika se tím díky Zemanovi pravděpodobně neblaze zapíše do světových dějin. A to ani nechci domýšlet, jakou pověst tím Zeman vytvořil o Češích, či dokonce jak oživil, potvrdil a rozšířil mýty o českém národě. Česká vláda, předsedové všech parlamentních stran, včetně opozičních, by měli dát celému světu hlasitě najevo, že prezident naší země je už prakticky v izolaci, nemá na vládu a její politiku žádné vazby a to, co řekl, je názor jeho, maximálně ještě tak stále užšího okruhu jeho přátel. Jak jsem zaslechl, vláda to sice udělala, ale představoval bych si to mnohem hlasitější. Zeman jako řešení, či „kompenzaci“ za anexi Krymu navrhl dodatečnou platbu ze strany Ruska. Aby vlastně teď po zabrání území Krym od Ukrajiny koupil. Buď za peníze, nebo za suroviny, jako je třeba plyn. Kdybychom jen na chvíli něco takového připustili, kolik třeba takového plynu by to mělo být? Já myslím, že dodávky ruského plynu zdarma na Ukrajinu až do úplného vyčerpání jeho zásob by stále nestačilo. Ani všechny dolarové rezervy Ruska by nestačily společně s veškerou ropou. Tenhle nesmysl okamžitě několik politiků Zemanovi vrátilo v podobě výzvy, aby tedy Rusům prodal Prahu, či Karlovy Vary. Trefné. Mohli jsme se podle Zemanovy logiky koncem třicátých let zeptat i Hitlera, kolik by byl ochoten dát za Sudety. Je to neuvěřitelné a já nevěřím, že by Zeman např. v době svého premiérování něco takového vypustil z úst. Zaznamenávám od té doby jistý „posun“ v jeho psychice, v uvažování a úsudku co lze říci nahlas.
Na druhou stranu jak je to vlastně s tím Krymem? Krym byl původně před cca 70 lety skutečně ruský, díky čemu na Krymu žije dodnes většina etnických Rusů. Po druhé světové válce hlava Sovětského svazu Nikita Chruščov přiřkl Krym Ukrajině. V Sovětském svazu se tím zase tak moc nestalo, protože svaz byl na dovnitř i na venek jeden státní útvar, takže se to tehdy mohlo jevit spíše jen jako administrativní krok. Nicméně zůstalo to tak 70 let, a když se Sovětský svaz rozpadl, Chruščovův krok nabyl na významu. Na povrch vyvstaly animozity mezi Ukrajinci a Rusy ať už kvůli Stalinovu vyhladovění Ukrajiny, či dalším nepříjemnostem, které se v komunistických zemích dějí vždy. Mí ukrajinští přátelé mi říkali už dávno, že si Putin brousí na Krym zuby. Mně se to zdálo z hlediska mezinárodního práva naprosto nereálné. Nevěřil jsem tomu, že by v dnešní době, ač Rusko, bylo schopno prostě zabrat území sousedního státu. Spadla mi brada, když se to stalo. Já chápu tu ruskou historii Krymu, kterou jsem popsal výše. Chápu, že Krym je hlavně ruský i z hlediska národnostního. Přesto není možné prostě zabrat cizí území, jehož připojení k Ukrajině za tu dobu uznal celý svět, Krym je součástí Ukrajiny ve všech mapách. Já bych nebyl proti připojení Krymu k Rusku, kdyby se tak stalo po dlouhých jednáních mezi oběma státy, kdyby se třeba skutečně vyjednaly kompenzace, se kterými by souhlasily obě země, kdyby se to prostě provedlo civilizovaným způsobem a ne zase klasickým ruským, jako vždy. Já i věřím, že referendum na Krymu mohlo dopadnout ve prospěch Ruska s ohledem na národnostní složení obyvatelstva, i když ta čísla by ve skutečném referendu pod mezinárodním dohledem mohla být i dost jiná. Ale jestli si Rusko prostě vzalo území, na které si ukázalo prstem a bez problémů mu to prošlo, kdo to bude příště? Z hlediska mezinárodního práva je ruský způsob zcela neakceptovatelný a Zeman Evropu jeho schvalováním vrací do doby před druhou světovou válkou. Rusové už nyní křičí, že Zemanův projev na tak významném evropském fóru, jakým je Rada Evropy v podstatě znamená mezinárodní uznání anexe. Z tohoto titulu se budou Rusové nepochybně na tento Zemanův projev ještě dlouho odkazovat. A Česká republika bude považována za první evropskou zemi, která ruskou anexi Krymu uznala. Že to tak ve skutečnosti opravdu není, by měl velmi nahlas zdůraznit i nový český prezident, který se ujme úřadu v příštím roce.
Richard Šimůnek
Buďte první kdo přidá komentář