Na začátek mám hodně špatnou zprávu pro lidi typu Miloše Zemana, Tomia Okamury nebo Jaromíra Soukupa: Ve Švýcarsku se konalo referendum o tom, zda si občané přejí platit koncesionářské poplatky za televizi, či nikoliv. Takové referendum by se asi většině jmenovaných líbilo. Jenže ouha: Švýcaři drtivou většinou hlasů (přes 70 %!) zrušení poplatků odmítli. A to Švýcarům ty poplatky činí přes 450 švýcarských franků ročně, což odpovídá necelým deseti tisícům Kč ročně! Našich 1 620 Kč ročně je proti tomu skutečně směšných. I když zohledníme kupní sílu švýcarského obyvatelstva, pořád platíme vůči svým příjmům za veřejnoprávní televizi méně, než Švýcaři.
V této souvislosti bych se chtěl pozastavit nad útoky té jednodušší části politického spektra i jeho voličů právě na financování veřejnoprávní televize, ale i rozhlasu. Nejčastěji přicházejí ze strany lidí, kteří holdují tzv. fake news a logicky jim obsah vysílání veřejnoprávních médií potom přijde v rozporu s tím, co čtou na takových zdrojích „informací“. Nemyslete si, že své zástupce, kteří pravidelně navštěvují tyto „zpravodajské“ servery, nemáme i v parlamentu. Zvláště po posledních parlamentních volbách v roce 2017 se jich v dolní komoře urodilo slušně. Nedělám si ambice tímto svým článkem oslovit je, to by bylo asi marné. Ale chtěl bych zkusit přimět k zamyšlení tu rozumnější část čtenářstva.
Nepřestává mě totiž překvapovat opakující se útoky na tento způsob financování jedné skupiny sdělovacích prostředků v plurálním duálním systému, jehož absence by znamenala mít na televizním trhu pouze soukromé vysílatele financované buď z reklam, takže se film prodloužený o cca hodinu reklam v podstatě nedá důstojně sledovat, nebo přímo placené soukromé televize, které při české „štědrosti“ nejsou reálné. Bylo by možné také zachovat veřejnoprávní televizi, ale platit ji ze státního rozpočtu, čímž by taková televize byla přímo na rozpočtu závislá a tím i na státu. Stačila by třeba jedna nelichotivá reportáž, která by odhalila neblahou minulost předsedy vlády nebo nějakého ministra, či nekalé zájmy a konání celé vlády a vláda by mohla takovou neposlušnou televizi kdykoliv krácením rozpočtu trestat. Dostali bychom podobnou státní televizi, jaká je v současné době třeba v Polsku, kde ztratila svou vážnost i kredibilitu.
Já chápu, že se určité celkem snadno a jasně definovatelné skupině diváků nemusí obsah vysílání veřejnoprávní televize líbit, ale je pro tuto skupinu typické, že chtějí kvůli tomu zničit celý osvědčený systém, který léta funguje nejen v Evropě ale i ve spoustě zemí ve světě včetně opakovaně obdivovaného Švýcarska. S postojem k Evropské unii je to podobné: Nelíbí se nám současné vedení EU, tedy z ní vystupme, nebo ji celou raději rozpusťme. Je to stejná logika, jako když se mi rozbije auto, je třeba zakázat vybírání dálničních poplatků v celé zemi.
Ale mě na tom zaráží ještě jedna věc: Třeba takovému panu Soukupovi, majiteli TV Barrandov neskutečně vadí těch 135 Kč měsíčně, které platí domácnost za televizi, ale ta televize vysílá 6 televizních programů, plní je z velké části vlastní tvorbou, převzatou tvorbu dabuje, finančně podporuje český film a podílí se na spoustě dalších aktivit, ale nikomu nevadí, kolik za své služby vybírají např. kabelové televize, resp. distributoři a poskytovatelé televizního signálu. Považte: Např. jedna z nejznámějších a největších kabelovek nabízí tu nejlevnější nabídku za 299 Kč (zdroj). Za tuto cenu dostanete zhruba 60 televizních programů, ale jsou to programy volné, není mezi nimi žádný prémiový kanál, ta společnost nevyrábí žádný televizní obsah (kromě promo reklam na vlastním propagačním kanále), ale přitom od Vás chce více, než dvojnásobek toho, co Česká televize. Natáhla Vám do bytu kabel a potom už jen inkasuje peníze. Přitom když si pořídíte kvalitní anténní systém, získáte téměř 40 televizních programů (záleží na lokalitě) zcela zadarmo a za distribuci už neplatíte nikomu nic! Tisíce lidí tyhle nehorázné poplatky kabelovkám platí úplně bez řečí a 135 Kč veřejnoprávní televizi, která za tuhle cenu vyrábí obsah i distribuuje signál, je moc? Nechápu, nerozumím.
Trochu mi to připomíná logiku lidí z velmi podobných kruhů, kteří nechtějí €uro ze strachu, že by zchudli, ale chtějí vystoupit z Evropské unie i za cenu toho, že by zchudli. Vysvětlit mi to nikdo z nich nedokáže.
Nemohu se nepozastavit ještě nad tím neskutečným „pořadem“ z „cyklu“ Kauzy Jaromíra Soukupa. Viděl jsem ho. Dokonce jsem se snažil vydržet až do konce i přes asi tři reklamní bloky a téměř dvouhodinový Soukupův monolog bez jediné předtáčky, bez jediné reportáže, dokonce i bez jediné grafiky v obraze, kterou Soukup nahrazuje vytištěnými papíry, s nimiž mává před kamerou. Tato dramaturgie celkem odpovídala té televizi 60. let, kterou měl Soukup ve studiu jako mrtvou rekvizitu. Docela by mě zajímalo kolik diváků z cílové skupiny tohoto „pořadu“ vydrželo až do konce, případně kolik z nich by dokázalo aspoň malou část tohoto díla převyprávět vlastními slovy. Přiznám se, že to byl úplně první pořad, který jsem s tímto „moderátorem“ a majitelem televize Barrandov vůbec viděl a byl jsem hodně překvapen, co to na televizním trhu v České republice vybujelo za zjev. Myslel jsem si, že Vladimíra Železného z dob jeho ředitelování na Nově už nemůže nic trumfnout, ale co se toto přihodilo, to mi vážně spadla brada. Já netuším jak dlouho tenhle pán tu televizi vlastní, ale jestli všechny jeho pořady vypadají takhle, tak Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání pravděpodobně už odumřela. Váhal jsem, zda mám vůbec nějak komentovat všechny ty lži, omyly, dezinformace a dezinterpretace, které bily do očí a uší i lajka, ale tak snad jen stručně:
Česká televize využila skvělou možnost už během vysílání Soukupova pořadu uvádět Soukupovy dezinformace na pravou míru on-line na svém Twitterovém účtu. Takže hned na začátku se ukázalo, že si pan Soukup spletl Milana Šarapatku se Zdeňkem Šarapatkou, pan Soukup evidentně vůbec netušil, že kontrola České televize ze strany NKÚ se už dávno připravuje, argumentoval počtem programů komerčních televizí, ale už neporovnával počet hodin vyrobených vlastních pořadů, z nichž komerční televize vycházejí velmi nelichotivě, tvrdil, že archivní pořady veřejnoprávní televizi vůbec nic nestojí, na vytištěných papírech ukazoval data a grafy, na jejichž chybnost upozorňovali odborníci již dříve, nemluvil pravdu o živnostech manažerů ČT, znovu opakoval mnohokrát vysvětlené a i mně zcela pochopitelné důvody způsobu vysílání zimní olympiády, kdy vysílací práva neměla EBU, ale soukromá společnost, tvrdil, že organizace Člověk v tísni patří pod Českou televizi (lež), ovšem vrchol nechutnosti nastal asi ve chvíli, kdy začal seznamovat diváky, že generální ředitel České televize ve svém volném čase hraje na kytaru. No, představte si to! Za příklad bulváru se často dává deník Blesk, ale snad ani on by něco takového neotiskl. A představte si, že do téhle televize prý chodí na pravidelné rozhovory prezident republiky! A ty rozhovory prý vede tenhle pan Soukup! Napadlo by někoho tohle v roce 1989, když jsme volali nejen po svobodě médií? To vše v zemi prezidenta Havla – morální autority, která proslavila Československo po celém světě. Když potom takový zahraniční pozorovatel nebo třeba emigrant z dob reálného socialismu, který zůstal na Západě, vidí našeho současného prezidenta a slyší, co říká ve svém inauguračním prezidentském projevu, co si může myslet o českém národu? Ještě, že se mě na to zatím nikdo z nich nezeptal, protože bych vážně nevěděl, co mu na to mám nějak rychle pěti větami odpovědět.
Ale nepropadejme panice. Lidé, kteří si ještě mozek vymýt nenechali, a zdravý rozum je neopustil, existují a není jich málo. Žijí tu s námi a už i je začíná být naštěstí slyšet. Objevují se konečně protesty a iniciativy, kterým není jedno, jak Zemanové, Soukupové, Okamurové nebo Ondráčkové dehonestují tuto zemi, jak ničí její prestiž po čtyřicetileté totalitě pracně vybudovanou a táhnou nás na divoký východ. Díky všem takovým iniciativám, díky hercům na Českém lvu, díky studentům i všem chytrým, vzdělaným a inteligentním lidem, díky slušným médiím a novinářům, díky politikům demokratických stran, díky všem, kterým leží na srdci zachování demokracie v této zemi!
Richard Šimůnek (Foto: ČT)
Buďte první kdo přidá komentář