Hitparáda MTV, VH1 a filmové žebříčky za 28. týden 2020

V hitparádě MTV se opravdu jen zřídka děje něco zajímavého. Podívejme se tedy na TOP 5 Eurochartu. První místo patří černošskému hlasu. Já přiznávám, že je většinou nerozeznávám. Zajímalo by mě, jestli je to vítězství skutečné, nebo v tom má prsty kampaň Black Lives Matter, či nějaký druh „pozitivní diskriminace“. Je až zarážející, jak málo stačí a s čím lze vyhrát evropskou mezinárodní hitparádu. „Afro“ (já se vážně už bojím tady opakovat slovo černošská) písnička je i na druhém místě. Ale klip, který si můžete pustit z odkazu na dvojce, není ten, který v hitparádě vysílala MTV. Pravděpodobně hlavně kvůli jeho video obsahu. Střílí se tam, teče tam krev… Asi příliš drsné na MTV. Takže skladbu slyšíte správnou, ale všimněte si informace u názvu: MTV vizualizér. Prostě zase normální cenzura. Video, které dala MTV ke zvuku téhle skladby jsem na Youtube nenašel, takže u nás se můžete podívat jen na originál. Bílé zpěvačky se dnes dočkáme až na 4. místě hitparády. To fakt není rasismus. Dovolte mi, prosím, stále ještě aspoň muziku rozlišovat na černou a bílou. Jsou odlišné a to až tak, že se domnívám, že by měly mít každá svou hitparádu, i když takhle to přináší jejich srovnání popularity a úspěšnosti, pokud ovšem té afroamerické není nějak uměle dopomáháno. Taková podezření jsou dnes důsledkem právě různých pozitivních diskriminací. Ty ničí ambice např. Afroameričanů, kteří by se prosadili i bez nich.

1. Topi ft. A7s: „Breaking Me“
2. DaBaby ft. Roddy Ricch: „Rockstar (MTV Visualiser)“
3. The Weeknd: „Blinding Lights“
4. Lady Gaga, Ariana Grande: „Rain OnMe“
5. Surf Mesa ft. Emilee: „Ily (I Love You Baby)“

A svou hitparádu má i britský hudební kanál VideoHits One (VH1):

1. Lady Gaga, Ariana Grande: „Rain On Me“
2. The Weeknd: „Blinding Lights“
3. Topi ft. A7s: „Breaking Me“
4. Doja Cat: „Say so“
5. Surf Mesa ft. Emilee: „Ily (I Love You Baby)“

Vidíte, že je to téměř totéž jako v MTV, malinko zpřeházené. Často přemýšlím, kde vzít nebo podle čeho sestavit nějaký žebříček kapel a skladeb z 80. let minulého století. Dnešní mládež si totiž vůbec neumí představit, že existovaly doby, kdy se chodilo na koncerty na skutečnou muziku, kdy se v hitparádách běžně umisťovaly rockové kapely a interpreti, jako Aerosmith, Alice Cooper, Bon Jovi, Cinderella, Def Leppard, Gun’s And Roses, Joan Jett, Kiss, Mötley Crüe, Nelson (pravda, jejich album After the Rain vyšlo až v roce 1990), Status Quo, Queen, ZZ Top… A nebo i naopak, nejúspěšnější diskotétové hity měly rockový zvuk nebo rockové prvky a právě ty jim obvykle pomáhaly k úspěchu. Mohu být podezříván, že hudebně preferuji osmdesátá léta proto, že to byla doba mého dospívání a mládí, doba, kdy je člověk k muzice nejvnímavější a utváří se jeho celoživotní vkus. O deset let mladší lidé třeba zase preferují devadesátá léta. To je pravda, ale přesto si myslím, že osmdesátá léta byla trochu výjimečná. Všimněte si třeba toho množství rozhlasových stanic, které se dnes specializují jen na hudbu 80. let (za všechny třeba tahle). Hudební televizní stanice mají bloky „Osmdesátky“ atd. Když to srovnáte s dnešními „hudebními“ hitparádami, člověku by se chtělo plakat. Z kytarových rifů běhal tehdy člověku mráz po zádech. Dnes si recitátoři stáhnou nějaký „beat“, jak říkají tomu kolovrátkovému elektronickému podkresu (svatá prostoto, tuší vůbec oni, co to byl beat třeba v šedesátých letech?), hlavně aby byl zdarma, aby ušetřili, a na to našroubují text, kterému stejně není rozumět ať už kvůli špatné výslovnosti nebo kvůli kadenci slov. A „písnička“ je hotová. Ale faktem je, že na ulici občas potkám partu teenagerů, kteří obšťastňují kolemjdoucí nahlas puštěným přenosným reproduktorem připojeným přes bluetooth třeba k mobilu a tahle „hudba“ jim z něj zní. Snažil jsem se zjistit, co je na této „hudbě“ to přitažlivé. Prý texty. Ale rockové kapely třeba právě 80. let měly občas skvělé texty, ale k nim ještě úžasnou muziku. Z takových skladeb se stávaly protestsongy. Různé protirežimní hymnusy, jejichž autory režim nenáviděl a pronásledoval a s nimi i jejich posluchače a fanoušky. Ta hudba měla za co bojovat. A nejen na komunistickém východě, ale i Západ měl své problémy. Třeba se studenou válkou. Ale za co může bojovat třeba ten dnešní středoevropský rap? Musí si problémy nejprve vytvořit, protože dnešní znuděná mládež žije většinou v dostatku všeho, často až blahobytu a skutečné problémy moc nezná. Drogy, ty problémy vytvoří spolehlivě. Takže v textech můžeme slyšet, třeba jak se chlapec loučí se svou maminkou, protože se probral na nějakém mejdanu, kde se mu v žilách ocitly nějaké „sračky“, které asi už nerozdejchá. S dětmi, které v dostatku nežijí, i takové existují, obvykle podobné problémy nejsou. Mají prostě jiné, skutečné starosti. Esenci zoufalství předvedl Adam Mišík, který se nechal slyšet, že dnešní mládež by potřebovala válku. Evidentně ji zná hlavně z počítačových her. Vyzývám tímto někoho z mladých, kdo by měl ty „koule“ vysvětlit, ukázat a předvést nám, že dnešní muzika není o nic horší, než ta stará. Nabízím mu celou vlastní rubriku v Melody Merkuru! Pojďte do toho!

Pojďme se teď raději podívat na žebříček filmový. Tam to bývá veselejší. Začněme top 5 nejstahovanějších filmů z internetu:

1. Mizerové navždy (USA, 2020)
2. Jumanji: Další level (USA 2019)
3. Bloodshot (USA 2020)
4. Dolittle (USA 2020)
5. Gentlemani (USA 2019)

A jak to v uplynulém týdnu vypadalo v českých kinech?

1. 3Bobule (ČR 2020)
2. Téměř dokonalá tajemství (Německo 2019)
3. V síti (ČR 2020)
4. Než skončí léto (Austrálie 2019)
5. Frčíme (USA 2020)

Tolik tedy žebříčky za 28. týden (tabulka z českých kin je z týdne 27, protože z minulého týdne ještě data nejsou k dispozici) roku 2020. Chcete-li vidět více žebříčků, odkáži Vás na jiné vydání této rubriky >>sem<<.

Richard Šimůnek