Podívejme se na výsledky eurovoleb 2024. Jsou minulostí. Co se stalo:
Volby vyhrálo opět hnutí ANO jeho majitele Andreje Babiše, několikrát soudně usvědčeného lháře, agenta komunistické státní bezpečnosti. To jsou fakta. V současné době také stále souzeného za kauzu Čapí hnízdo v souvislosti s dotačním podvodem, diskutuje se i o tom, že čerpání dotace na „inovativní“ linku na toustový chléb mohl být také podvod. Elektorát tohoto hnutí jsou hlavně senioři a lidé s nízkým vzděláním. To je statistika. A je o to smutnější, když nejsilnější zastoupení v evropském parlamentu bude mít právě taková strana, či hnutí. Jaké asi mínění o nás, o naší zemi, o našem národě může u našich partnerů v EU taková reprezentace vyvolat? „Osobnosti“, které Babiš na kandidátku postavil, zcela odpovídají voličům, kteří je mají volit. Kandidátku vedla Klára Dostálová známá svým nevkusem v oblékání, k mému naprostému zděšení se na kandidátku dostala i Pokorná Jermanová, o které jsem se domníval, že je natolik zdiskreditovaná, že nemůže kandidovat už nikam a když, tak jen neúspěšně. Zase jsem se mýlil. V hnutí ANO je prostě možné naprosto cokoliv a dno není nikdy definitivní. Např. v posledních Otázkách Václava Moravce předvedl další jeho člen, poslanec Vondráček, co jsou ochotni udělat i ze sebe pro svého šéfa, aby se opět dostal k moci. Až takhle jsou jejich voliči splachovací. U nich jim projde prostě cokoliv. Vrcholem drzosti, který zase u jeho voličů bez problémů prošel, je nominace spolupachatelky v kauze Čapího hnízda Nagyové. V senátních volbách jí Babiš zkoušel zajistit imunitu kandidaturou do Senátu, kam se ale volí většinovým způsobem, takže to nevyšlo. Tentokrát už ano. Mám obavu, že kdyby Babiš postavil na kandidátku třeba manžele Stodolovy, i ti byli by koblihami, jak se říká voličům hnutí ANO, zvoleni. Vysvětluji si to tak, že málo vzdělané koblihy netuší, kdo lidé na kandidátce jsou, jakou mají minulost a ani je to vlastně nezajímá. Babiš ale jiný materiál už nemá. Všichni více, či méně slušní lidé, kteří se nechali obalamutit, že ANO bude pravicová demokratická strana (namátkou: Jourová, kterou nominovalo ANO a stala se dokonce eurokomisařkou za ČR, Charanzová prý byla považována za šestou nejvýznamnější ženu Europarlamentu vůbec, ale třeba i Telička, nebo Pelikán), se s Babišem už rozloučili. Jak je u Babiše zvykem, vážené osobnosti nahrazuje osobami, u kterých není důležitá inteligence a schopnosti, ale loajalita k vůdci.
Sám Andrej Babiš předvedl v předvolebních debatách zase takový „výkon“, že do té poslední, které se zúčastnili předsedové stran, za sebe už raději poslal Karla Havlíčka. Ani to jeho voličům nevadí.
Podle toho, jak se při vyhlášení výsledků členové hnutí ANO radovali, i podle slov samotného Babiše, vítězství tentokrát nečekali a to přesto, že Babiš v jednom ze svých projevů opět lhal, že vláda má podporu 2 % obyvatel. Vládní kandidáty ve skutečnosti volilo celkem 37 % voličů, zatímco kandidáty ANO jen 26 %. A samotná koalice SPOLU ztrácí na ANO jen necelá 4 procenta. Voličů Babišova hnutí tedy naštěstí už není třetina, ale jen čtvrtina. Pokud měly být tyto volby referendem o vládě, potom ta obstála v porovnání s ANO velmi dobře.
Špatnou zprávou je návrat komunistů. Lidé si často stěžují, že se pořád nemáme tak dobře, jako v Německu, ale těžko můžeme dohnat Německo s vládou ještě nedávno vedenou komunistickým eSTéBákem s podporou komunistů. Nepříjemný ječák komunistky Konečné byl v kampani před eurovolbami opravdu často slyšet. Byla zvolena společně s Ondřejem Dostálem, politickým turistou, který spolupracoval nejprve s Piráty a potom dokonce s Jindřichem Rajchlem (!), až skončil u komunistů. Konečná tyto volby nazvala drze referendem o míru. Podle výsledků si naštěstí mír na ruský způsob, kdy Západ přestane vojensky podporovat Ukrajinu a ta se Rusku vzdá, přeje jen každý desátý volič.
Ovšem asi největším skokanem je Šlachtova Přísaha s motoristou Turkem. Turek je dle mého názoru nejviditelnějším produktem protestní volby. Proti Turkovi se vymezily snad všechny demokratické strany a Danuše Nerudová se dokonce rozhodla, že ho znemožní v duelu na Primě. Na Primu nekoukám, takže jsem ten duel neviděl, ale podle ohlasů na něj soudím, že se tam Turek neblýskl v nejlepším světle. Třeba Miroslav Kalousek napsal na síť X toto: „Okamžik, kdy jeho týmu i jemu samému došlo, že dokáže být silákem jen při jednosměrné komunikaci. Má-li být konfrontován nejen s argumenty protistrany, ale i s vlastními hloupými výroky, dojde mu odvaha a řeč. Zajímavé je, že to odkryla až žena„. A vypadalo to, že na to Kalousek kápl, protože Turek do další debaty už raději také, podobně, jako Babiš, nepřišel. Bohužel, ten Nerudové záměr se otočil nejen proti ní. Do toho duelu spousta lidí ani netušila kdo Turek je, i když na sociálních sítích nebyl Turek úplně pasivní. V neposlední řadě to byla také další ukázka, jak Prima dle mého názoru škodí této zemi. Nejspíš neexistuje v ČR jiná televize, která by byla takovou hlásnou troubou třeba právě komunistů. I z toho důvodu bych velmi uvítal zákon, který by nařizoval firmám a výrobcům, inzerujících na privátních televizích uvádět tuto skutečnost na svých výrobcích. Chtěl bych mít možnost vyhnout se financování takových médií. Všichni, kdo nenávidí vládu, viděli v Turkovi pomstu, ač zase pořádně netušili o koho jde, co bude prosazovat a jakou má minulost. Tak Přísaha získala v eurovolbách neuvěřitelné dva mandáty, tedy stejně, jako Starostové a dokonce dvakrát více, než Piráti. Škoda. Já bych třeba nikdy nevolil sociální demokraty, ale je to aspoň demokratická strana a i když se Lubomír Zaorálek dle jeho rétoriky snad už úplně zbláznil, určitě bych je v jakémkoliv zastupitelském sboru viděl raději, než právě Přísahu.
Existují ale i pozitivní aspekty voleb: Rajchl i Vrabel zůstali stát před branami Europarlamentu, druhý jmenovaný dokonce s „bombastickým“ výsledkem přes 0,2 %. Okamurovo SPD přes spojení s Trikolórou, či možná právě pro to, i s novým lídrem Machem původně ze Svobodných, přišlo o jeden mandát a v Europarlamentu ho bude zastupovat pouze Ivan David. I když STAN se svým výsledkem spokojen není, faktem je, že si polepšil o jeden mandát.
Volební účast byla na eurovolby slušná, v Praze dokonce překročila 40 %, což lze určitě opět považovat za dobrou vizitku Pražáků.
A co v zahraničí? I když Německo od roku 2015 šlape Francii v množství problémů s muslimy na paty, pořád je to ve Francii asi jiný level a mnohem delší čas, který to trvá. A jelikož řešení od dosavadních vlád nikdy nepřišlo, Francouzům došla trpělivost a Macron v Eurovolbách prohrál tak drtivě, že rozpustil i francouzský parlament a vyhlásil nové volby. V nich nejspíš strana Le Penové vyhraje a Le Penová se pravděpodobně stane i příští francouzskou prezidentkou. Ovšem ani od takového vývoje řešení problémů s muslimy neočekávám. Pokud by mělo opravdu dojít k důrazné změně v přístupu k muslimům ve Francii, skončilo by to nejspíš tamní občanskou válkou.
V Německu skončila protiimigrantská strana AfD přes všechny své skandály s nacisty a ruským financováním na druhém místě! A jestli německá vláda nebude opravdu ve velkém deportovat muslimy ze země, AfD brzy skončí první.
Nejradostnější zahraniční výsledek se udál na Slovensku, kde Progresívne Slovensko porazilo jak Ficův Smer, tak i Pellegriniho Hlas.
Držím palce každé straně, která má aspoň trochu realistický postoj k muslimské migraci. Problém mám ale s tím, že většina těchto evropských stran je nakloněna Rusku. Tomu nerozumím a tato skutečnost v mých očích všechny podobné strany zcela diskredituje. Výjimkou jsou zatím snad jen Bratři Itálie Giorgie Meloniové, kteří v boji s muslimskými migranty zatím nic moc nepředvedli, ale aspoň se jako protiimigrantská strana deklarují a nejsou proruští.
Pro Melody Merkur: Richard Šimůnek
Buďte první kdo přidá komentář