Tak máme po volbách, výsledky jsou známé. Slušelo by se říci sláva vítězům, čest poraženým. Ale jde to těžko. Těžko lze přát slávu straně jednoho člověka, který stojí za takovou spoustou nepříjemností sužujících naši zemi. Kdo jsou voliči Andreje Babiše? Ta otázka je příhodnější, než ptát se kdo jsou voliči ANO, protože počet preferenčních hlasů pro Andreje Babiše jen potvrzuje, že ANO je pro voliče hlavně trestně stíhaný Andrej Babiš. Já bych jeho voliče rozdělil na dvě skupiny: Jednou z nich jsou starší lidé a důchodci, kteří se částečně o politiku nezajímají, anebo nemají z technických i dalších důvodů přístup k dostatečnému množství informací. Druhou skupinou jsou o něco mladší voliči, něco jako generace středního věku, kteří sice informace mají, ale jsou v podstatě obětí konspirační teorie o tom, že se proti Babišovi všichni spikli, protože jim Babiš šlape na paty a stíhá jejich nepravosti. Pro ně jsou veškeré Babišovy prohřešky jen výmysly nebo důsledky tohoto spiknutí. Od jeho přítomnosti ve svazcích STB přes různé likvidační útoky na své konkurenty a oponenty, až po trestní stíhání kvůli dotacím pro Čapí hnízdo. Je jen zarážející, kolik jich je. Vítezství podobných lídrů hnutí a stran v dnešní východní Evropě je i zvláštní tendence zpět k autoritativním vůdcům, stranám a systémům. Jakoby národy ovládané dlouhá desetiletí totalitami měly stále v sobě trochu její krve. Není na světě mnoho parlamentů, ve kterém zasedá strana se jménem komunistická, ač v zákonech stejné země je komunistická totalita označená jako zločinná a v zemi žije ještě početná skupina občanů, kteří si teror komunistické totality živě pamatují. Je vůbec něco divného na tom, že v takové zemi drtivě porazí demokratické strany člověk evidovaný ve svazcích STB? Kdo si myslí, že ano, má pravděpodobně o českém národě příliš zidealizované představy. Přitom celému hnutí ANO by nasadil lidskou tvář totální odchod Andreje Babiše (není už podstatné, zda do ústraní nebo do vězení), kdyby se jeho předsedou stal např. Martin Stropnický. Najednou by se možná i dalo mluvit o demokratickém hnutí, či straně, ale je otázka s jakým výsledkem by potom skončilo ve volbách a jestli by se bez autoritativního vůdce neutopilo ve vlastních sporech. V každém případě není vítěz parlamentních voleb v České republice nic ke chlubení.
Obrovský vliv na výsledky voleb v ČR má nepochybně Evropská unie a její sebevražedná politika nejen imigrační. Všimněte si, že všech prvních pět stran (s výjimkou Pirátů) deklarovalo odmítnutí nelegální migrace. Strany, které jasně nahlas deklarovaly nevůli přijímat muslimské migranty, dostaly v těchto volbách téměř 67 % hlasů! I Babiš to zdůraznil ještě v Superdebatě na České televizi dva dny před volbami. Imigrace a ta muslimská zejména, byla nepochybně jedním z nejsilnějších, ne-li nejsilnějším tématem těchto voleb. Pro Okamurovo hnutí SPD to byl hlavní titul jejich programu. A to i Piráti celou dobu volební kampaně důsledně vyvraceli, že jsou „vítači“ migrantů, jak byli často označováni, protože po internetu kolovaly různé fotografie a videozáznamy s účastí dokonce jejich předsedy na demonstracích ultralevicové Antify a podobných extremistických hnutí. Voliči Pirátů jsou hlavně mladí lidé, z nichž je větší procento lidí tolerujících muslimskou imigraci, pokud ne přímo ji vítajících, potom protestní voliči a ne příliš informovaní voliči o historii a programu strany.
Kdo si gratulaci zaslouží, je ovšem ODS. Dá se říci, že je nepochybný vítěz mezi demokratickými stranami. Petr Fiala, ale i např. Zbyněk Stanjura si už za svou slušnost vzestup preferencí zasloužili. Jako vývěsní štít vypadají rozhodně dobře, až by člověk rád uvěřil, že je s ODS jako tradiční stranou nepoctivců konec. Určitě je dobře, když je demokratická pravicová strana druhá nejsilnější v této zemi. Dává to naději, že naše země není ještě úplně ztracená.
V dnešní době je určitě nutné mít v parlamentu silnou stranu, či hnutí s akcentem na odmítání islámu. Je otázka, jestli je zrovna SPD tím správným. Na internetu se po úspěchu SPD ve volbách už začínají objevovat výkřiky jeho příznivců typu „A teď si to vyřídíme se všemi, kdo psali před volbama proti nám!“ V první moment mi bylo Tomia Okamury až líto, že se na jeho stranu nabalují lidé s takovou až fašistickou rétorikou, ale ouha, první incident ještě v den voleb s nevpuštěnými novináři do volebního štábu SPD mi už zvedlo obočí i nad členy tohoto hnutí. To určitě není chování charakteristické pro demokratické síly. Je smutným důsledkem tolerance nebezpečné islámské ideologie demokratickými stranami, že voličům nezbývá, než volit takové síly, pokud chtějí vyjádřit nesouhlas s Evropskou unií i českou politickou reprezentací a jejich postojem k islámu. Existence a tak velký volební úspěch SPD je důsledkem jejich politiky. Pokud by zvolené strany a lídři důsledně deklarovali ochranu životů a majetku svých voličů před útoky muslimů, jaké vidíme napříč celou západní Evropou, žádný Okamura s SPD by nebyli.
Jednou z nejskvělejších zpráv těchto voleb je konečně pád komunistů, i když necelých 8 % je pořád víc, než by si zasloužili. Třešničkou na tomto dortu je stalinistka Semelová, která do parlamentu neprošla. Doufejme, že je to začátek trendu, na jehož konci komunisté definitivně zmizí z české politické scény.
Vzhledem k tomu, že Českou stranu sociálně demokratickou, ač levicovou, považuji za stranu demokratickou, její pád už tak dobrou zprávou není. Skoro bych řekl, že si něco takového nezasloužila. Ale když se zpětně zamyslím, neznám ve svém širokém okolí nikoho, kdo by mi řekl, že bude tuto stranu volit. Odliv voličů od standardních demokratických stran zaznamenávají všechny politické subjekty už několik volebních období. Ale ČSSD doplatila i na to, že její volební program i některé nesporné úspěchy, vykradli její konkurenti a to, samozřejmě, na prvním místě hnutí ANO. Tato strana zaznamenala vůbec největší propad. Proti předešlým volbám přišla o 13 % hlasů, takže bude mít ve sněmovně o 35 (!) mandátů méně!
Lidovci i Starostové a nezávislí jsou nepochybně demokratické strany, navíc STAN považuji za hnutí pravicové a těch v parlamentu není nikdy dost. Takže jejich vstup do sněmovny je určitě dobrá zpráva, kdyby se tyto strany vymezily zřetelně vůči islámu, mohl být jejich úspěch ještě větší, třeba na úkor SPD. Postoj k islámu bude u voleb s přibývajícím časem a vzrůstajícími problémy s muslimy stále důležitější, takže kdo bude chtít v politice něco znamenat, určitě ho to dříve, či později stejně čeká.
Samostatnou kapitolu si ovšem zaslouží TOP 09. Její kandidáti zažili během voleb pravděpodobně největší adrenalin. Ještě při sečtení 90% hlasů to vypadalo, že Topka se do parlamentu poprvé od svého vzniku nedostane. Díky jejich europoslancům Niedermayerovi a Polčákovi, kteří v Europarlamentu hlasovali PRO (!) povinné kvóty na přerozdělování migrantů, i díky rétorice členů a podporovatelů strany a to i na diskusích na internetu, strana získala (asi zaslouženě) pověst politického subjektu podporující přijímání imigrantů včetně muslimských do naší země. Jsou lidově označováni nepopulárními termíny, jako např. „vítači“ nebo „sluníčkáři“. Díky tomu ztratil také před lety jeden z nejpopulárnějších politiků České republiky Karel Schwarzenberg, který jako jediný měl největší šanci porazit Miloše Zemana v přímé prezidentské volbě, svůj vysoký kredit i popularitu a strana jako celek tolik voličů, že je v dolní sněmovně museli zachránit voliči z Prahy. Nebýt Pražáků, Top 09 by byla dnes mimo sněmovnu.
No a na konec bych se chtěl zmínit o stranách, jejichž zástupci se do sněmovny nedostali. Z nich získali nejvíce hlasů Svobodní v čele s Petrem Machem. Bude to stačit na státní příspěvek, protože překročili hranici 1,5 %. Na rozdíl od Zelených, kteří nezískali ani to. A tady se ukázalo zcela pravdivé moje tvrzení z mého komentování Superdebaty na České televizi, ve kterém jsem tvrdil, že pokud nebyl v debatě přítomen předseda Svobodných Petr Mach, neměl tam co dělat ani zástupce Zelených Matěj Stropnický. Debakl Zelených očekával kromě jich samých asi každý. Tato strana se možná nejzřetelněji přihlásila k vítání migrantů včetně muslimských, psalo se o nich společně s Piráty, (zdroj) že z jejich sympatie k islámu a jeho vyznavačům třeba z řad Palestinců vychází i jejich více či méně skrytý i otevřený antisemitismus. Na pověsti jim určitě nepřidaly ani ovace Zelených v Evropském parlamentu po projevu palestinské teroristky (zdroj), nebo negativní postoj Zelených k NATO, či podpora uznání palestinského sátu, které chtějí Zelení jako jediná strana u nás. No a ani „úspěch“ rakouských Zelených jejich prestiž jistě nepodpořil. Předseda Matěj Stropnický zkusil ještě na poslední chvíli, zda nepomůže jeho coming out, ale u heterosexuálů to pomoci nemohlo a homosexuálové, pro které je sexuální orientace politicky důležitá, už fanoušky zelených byli, což bylo patrné třeba z diskusního fóra, ze kterého jsem citoval ve svém předešlém komentáři. Kdyby byla pravda, že homosexuálů je v populaci okolo 4 %, tak ani pro ně nejsou Zelení ani trochu přitažliví. Ze středo-pravicové strany, která byla za Bursíka a Lišky i ve vládě, udělal Stropnický extrémistický spolek, který naštěstí voličům nestojí ani za pohled.
Richard Šimůnek; Graf: iRozhlas.cz
Buďte první kdo přidá komentář