Máme už téměř 32 let od Sametové revoluce a ten tehdy vysněný Západ jsme dosud nedostihli téměř v ničem, v posledních letech se nám možná zase spíše vzdaluje. A to nejen ekonomicky. Dosud stále nemáme platy jako v Německu, ulice u nás nevypadají jako v Německu ani silnice nevypadají jako v Německu, pracovní morálka nevypadá jako v Německu, železnice nevypadá jako v Německu, ale hlavně demokracie a politická kultura u nás nevypadá jako např. v Německu. A vypadat těžko může, když i po tak dlouhé době od pádu zločinného totalitního komunisty vedeného režimu, máme stále vládu vedenou bývalým agentem STB, jehož morálka a poctivost přesně odpovídá době, kdy jsme se s touto neblaze proslulou organizací v tehdejší federaci potýkali. A jeho hnutí určitě není jediný politický subjekt s totalitními praktikami. Stran jednoho vůdce máme v našem parlamentu více. Co vede voliče takové strany volit?
Komunistický režim se, mimo jiné, vyznačoval tím, že lidem organizoval život. Nařizoval jim co musí dělat a zakazoval, co nesmí. Ukazuje se, že existuje nemalé procento obyvatel (voličů), kterým takový režim vyhovuje více, než vlastní odpovědnost sám za sebe, nutnost umět se svobodně rozhodovat jak se ve které situaci zachovat. Nevzdělaným, málo vzdělaným, méně inteligentním a nesamostatným lidem logicky vyhovuje vůdce a vedoucí strana, která „má jasno“ a ukazuje jedinou správnou cestu i občanům. Četl jsem na Facebooku přání nějaké paní, která si přála, aby pan Babiš zlikvidoval všechny své odpůrce. Když se podíváme do aktuálních průzkumů volebních preferencí, tak totalitní strany jednoho vůdce mohou dosáhnout i přes 50 % mandátů. Napadlo by něco podobného někoho z nás, kdo jsme v roce 1989 bojovali za odstranění totality? Nebezpečnost tohoto trendu se evidentně nedoceňuje. Jak se to stalo?
Jedním z aspektů je už zmíněná skutečnost, že totalitní režim s přesně nalajnovaným životem pro každého občana skutečně mnohým jednodušším lidem vyhovuje. Mnoho z nich také považovalo politiku za oblast, na kterou nemají hlavu, nerozumí jí, nebaví je a neměli ambice se jí jakýmkoliv způsobem zúčastňovat a to ani účastí ve volbách. Při dotazu proč, odpovídali obvyklou frází, že se stejně nic nezmění, že se u „koryt“ drží stále titíž apod. Jenže najednou se i u nás dostali k moci lidé, mluvící jazykem, kterému rozumí i tyto nejnižší vrstvy společnosti. Jak se tohle stalo?
Např. já jsem hnutí ANO nikdy nevolil, ale před první účastí Andreje Babiše ve volbách jsem si říkal, že by mu lidé šanci dát mohli, když tvrdí, že jeho hnutí je protikorupční, když říkal, že stát je třeba řídit jako firmu a on vybudoval firmu velmi úspěšnou. A nebyl jsem sám. Vzpomeňte, kolik slušných lidí měl Babiš ve své první vládě (Martin Stropnický, Robert pelikán…) a byli ochotní s ním spolupracovat. Dnes má Babiš velký problém sehnat schopného člověka nejen do vlády, ale i na obyčejného poslance. Na billboardy se už zase fotí s Jermanovou. Za uplynulé 4 roky i za předešlé vlády, kde byl ministrem financí, už každý průměrně vnímavý člověk pochopil, jaké jsou skutečné důvody a pohnutky tohoto člověka křivě přísahajícího i na zdraví svých dětí, zůstat u moci za každou cenu. Přesto ve volebních průzkumech s malými výkyvy jednoznačně vede. Jak je to možné?
Typický volič Andreje Babiše (v tomto případě není správné psát o hnutí ANO, protože pro tyto voliče to stejné jest) je senior(ka) z venkova se základním vzděláním. Jaký volič, taková vláda. Těžko můžeme čekat, že vláda, která vyhovuje takovému elektorátu, bude přicházet se sofistikovanými řešeními, s digitalizací, bude morálně bezchybná, pravdomluvná, bude si uvědomovat nebezpečnost totalitních režimů a zemí, jako je Rusko nebo Čína, nebezpečnost rychlého zadlužování země atd. Pro voliče, který si vydělá sotva na jídlo a ošacení, je politik s miliardovými majetky něco jako bůh. Pro něho jsou peníze a bohatství nejdůležitějším měřítkem úspěchu hodným obdivu. Navíc jejich idol jim dává pořád nějaké dárečky, které jim dříve nikdy nikdo nedal. Tu zrušení karenční doby (že to byla iniciativa ČSSD je detail pod jejich rozlišovací schopností), tu snížení daní (že to je ve skutečnosti program opozičních pravicových stran, nechápou), tu zvýšení platů státních zaměstnanců, ale hlavně důchodů a dalších jednorázových dárečků k nim z už tak extrémně zadluženého státního rozpočtu. Tihle voliči žijí tady a teď. Budoucnost země je pro ně něco tak abstraktního, že je jim to spíše k smíchu. A hnutí ANO není zdaleka jediný politický subjekt vůdcovského typu, který máme ve Sněmovně, či které tam kandidují. Tyhle strany pro ty nejméně vzdělané voliče jim dávají možnost být konečně také slyšet a vidět. Nastala epocha, která by se dala drsně a nepopulárně nazvat vláda lůzy. Náš volební systém něčemu podobnému rozhodně nebrání, ale spíše to podporuje. Kdyby si vůdce takového hnutí pod sebe na kandidátku napsal kohokoliv, nebo i cokoliv, bude to zvoleno. Tomu by mohl zabránit jedině většinový volební systém nejen do Senátu, kde už ho máme, ale i do Sněmovny. Ano, vím, že většinovým volebním systémem byl zvolen, bohužel, i Miloš Zeman za prezidenta, ale kdyby se většinově volilo do Sněmovny, nikdy by se tam nemohli dostat takoví Juchelkové, Ferancové, Berkovcové, Volní, Kořanové, Jermanové, Roznerové a podobné „hvězdy“, které dělají svým vůdcům jen křoví a poslušný hlasovací automat. Udělal jsem si průzkum u dvou voličů hnutí ANO, jestli některá z uvedených jmen znají a samozřejmě, že vůbec. Je evidentní, že ani tou nejlepší předvolební kampaní se skutečným politickým a ekonomickým programem nemůže opozice nikdy takové voliče na svou stranu přetáhnout. I kdyby vůbec rozuměli tomu, o čem to opozice vlastně mluví, ještě je tu jedna nevýhoda standardních demokratických stran. A to je, to si přiznejme, jejich ne vždy slavná minulost. Po ní má mnoho těchto lidí u příslušné politické strany záporné znaménko jednou pro vždy a hotovo. K tomu ne vždy zcela populární a pochopitelná politika Evropské unie a na průšvih je zaděláno.
Možná si říkáte, že teď napíšu, jak z toho ven. Já to ale nevím. Jediné, co mě napadá, je vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat a nevzdávat pokusy získat na stranu rozumu i málo vzdělané voliče. Musí se to ale dělat způsobem, který pochopí i oni. Jestli je to možné, když jim nevadí u předsedy vlády např. ani gigantický střet zájmů (ten jim budete vysvětlovat těžko), trestní stíhání (odsouzen ale ještě nebyl), minulost u STB (on ji zpochybňuje), pozice čtvrté nejhorší země na světě v počtu úmrtí na covid (ale my jsme přeci best in covid!), největší dluh v dějinách země, jaký tato vláda vytvořila (jsme přeci jednou z nejméně zadlužených zemí), ani nejvyšší inflace za posledních 13 let, či jeho postoje ke svým dětem…, to netuším. Předsedkyně TOP09 paní Pekarová Adamová nedávno napsala, že Andrej Babiš musí o opozici lhát, zatímco opozici stačí o něm říkat pravdu. No, zatím to pořád vypadá, že to nestačí. Tím ovšem nechci říci, že se i opozice má uchýlit k metodám vládního hnutí. Zkusme tedy trpělivě vysvětlovat nebezpečí dalšího vládnutí dosavadní garnitury a způsoby, jak po volbách mohou a musí demokratické strany zachránit tuto zemi od pádu do propasti, ze které už nemusí být cesta ven. Evropu i svět čekají těžké časy. Nemá smysl si je ještě dobrovolně zhoršovat vlastním ekonomickým, politickým i morálním úpadkem. Pojďme pomoci všichni, kdo můžeme a máme ještě síly.
Richard Šimůnek, Melody Merkur
Grafika: HitHit
Buďte první kdo přidá komentář