Tak mě to už před časem také potkalo. Dostal jsem na Facebooku trest v podobě „banu“. Tedy bez anglicismu, byl jsem potrestán dočasným znemožněním jakýchkoliv svých aktivit na Facebooku, hlavně cokoliv sdílet, ale i komentovat a dokonce „lajkovat“, tedy označovat příspěvky, které se mi líbí palcem nahoru, smát se jim, nebo vyjádřit, že se mi nelíbí. Jediné, co jsem mohl, je Facebook navštěvovat a číst příspěvky jiných. A jelikož moje provinění není první, ten trest mi byl stanoven v délce, která je u facebookových recidivistů stejná: 30 dní. Věřím, že pro lidi, kteří jsou na sociálních sítích závislí, to může být opravdu problém. Já sám sebe, samozřejmě, ujišťuji, že to není můj případ, ale moje žena si myslí něco jiného. Faktem je, že na Facebook přispívám několikrát týdně, ať už na svém profilu, nebo na profilu Melody Merkuru. Některé příspěvky, či zprávy mě prostě nenechají chladným a musím se k nim vyjádřit. Vždy se snažím, aby měly hlavu a patu, hlavně se snažím argumentovat a ne lidi s opačným názorem urážet nějakými vulgaritami. Ale možná to znáte sami, že některé diskuse jsou hodně emotivní a adrenalin člověku zvednout dokáží.
Já se na Facebook nezlobím, že blokuje obsah, který je nenávistný, štvavý… Facebook je soukromá firma a má právo, samozřejmě, rozhodovat o tom, co na svých stránkách mít chce a co ne. Nemluvě o tom, že kdyby nemazal nenávistné příspěvky, mohl by se dostat do konfliktu s institucemi, jako je Evropský parlament nebo Kongres Spojených státu amerických, což by nebylo poprvé. Ale rozhodně se s jeho administrátory neshoduji v tom hodnocení, co je nenávistný příspěvek. Např. ta moje poslední blokace je za sdílení fotografie mladého rozzlobeného potetovaného člověka neurčitého pohlaví (prý je to muž), který má na tričku nápis: „WHITE MEN ARE TERRORISTS“ tedy „Bílí muži jsou teroristé“. To je, samozřejmě, rasismus. Ale já jsem tu fotografii přeci nesdílel proto, abych propagoval černý rasismus. Ani, abych propagoval jakýkoliv rasismus. Právě naopak. Chtěl jsem poukázat na to, že i rasismus je obousměrný, že existuje i opačně, zacílený proti bílým a to dokonce i ze strany bílých. Jsem přesvědčený o tom, že to z mého textu, kterým byla fotografie doplněna, muselo vyplynout. Jenže jak tahle „ochrana před nenávistí“ ze strany Facebooku reálně vypadá, nemám vůbec představu. Četl jsem nejprve, že nějaké centrum pro ochranu Evropanů před „zlotvornými“ příspěvky je v Polsku, potom jsem se dozvěděl, že taková centrála leží dokonce až v Jihoafrické republice. A vypozoroval jsem, že tato cenzura probíhá nejméně na dvou úrovních. Tou první jsou roboty, které hlídají problematická slova a fotografie a druhý způsob, jak odhalit „škodlivý“ příspěvek, jsou udání. To je v našich krajích odnepaměti oblíbený sport, vždyť dokonce sám premiér minulé vlády je některými zdroji uváděn jako udavač STB, takže „čistota“ českého Facebooku je jistě jednou z nejvyšších na světě (i když jsem slyšel, že poměry v Německu jsou ještě mnohem horší, tedy ne co do počtu udání, ale co do přísnosti Facebooku). Na základě mnoha udání Facebook zrušil např. skupinu s názvem „Islám v České republice nechceme„, která měla přes 40 000 členů. Ale Facebooku nedělá žádný problém rušit i statisícové skupiny. Dá se říct, že právě při diskusích o islámu se na Facebooku dostáváte na vůbec nejtenčí led. Stačí, abyste sdíleli, že někde v Evropě došlo k dalšímu teroristickému útoku, který spáchal muslim a můžete si vysloužit blokaci, hlavně, kdybyste sdíleli třeba nějakou fotografii z místa činu. Nebo kdybyste, nedej Bože, vyjádřili nesouhlas s takovým činem, bude velmi záležet na formě, jakou to uděláte. Prostě na informování o muslimských zločinech je na Facebooku embargo. Výsledkem je, že na Facebooku islám vypadá, jakoby byl skutečně náboženstvím míru a lásky a teroristické útoky v jeho jménu byly jen výmysly a nic takového neexistovalo. Zvěrstva páchaná Islámským státem jakoby se nikdy nestala. Na Facebooku je nenajdete. Když potom uživateli Facebooku žijícího ve světě zalitém sluncem ukážete realitu, okamžitě vás udá za šíření násilí a nenávisti a vy jdete do blokace. Facebook tak brání seriózním diskusím na spousty témat. Nerozlišuje, jestli někdo napíše, že všichni muslimové nebo cikáni patří do plynu a nebo když napíšete, že je čas otevřít diskusi a začít se seriózně zabývat ožehavými tématy, jako je nebezpečí islámu pro původní obyvatele Evropy, jestli je islamizace Evropy, či Ameriky skutečným přínosem, jaký je vztah muslimů k ženám, menšinám, zvířatům… Blokace za ten první příspěvek je naprosto v pořádku. Ale vy můžete dostat blokaci za oba.
Ovšem už naprosto skandální jsou blokace jen za uvedení jména. Spousta lidí dostala blokaci na 30 dnů za to, že jen napsali jméno britského aktivisty Tommyho Robinsona. Bez jakéhokoliv dalšího textu. Prostě jen za to jméno! Někteří uživatelé se tak snažili vyjádřit s tímto člověkem solidaritu. Když došlo k blokacím a mazáním příspěvků o Tommy Robinsonovi i na českém Facebooku, už se ozvali i čeští odborníci a označili takový postup za nepřípustný. Tommy Robinson je britský aktivista označovaný za pravicového, ale bojuje hlavně proti islámskému extremismu a terorismu. Byl několikrát britskou justicí souzen a odsouzen za různé delikty, jako např. údajné napadení policisty. Nemá smysl tu rekapitulovat celý jeho život, protože ten si můžete přečíst na jiných webech, třeba Wikipedii. Ale za všechny jeho záslužné činy bych vyzdvihl aspoň jeden: Jeho reportování o soudním přelíčení v Leedsu, kde byl souzen muslimský gang za obchod s bílým masem a zneužívání dětí. Britská policie v této věci nekonala a gang se před soud dostal právě díky Tommymu Robinsonovi. Ten považoval za svou povinnost o soudu a jeho průběhu informovat, ovšem soud prohlásil přelíčení za tajné (proč?!) a zakázal o něm jakkoliv informovat. Takže Robinson byl za informování veřejnosti zatčen. Potom se nemůžeme divit odvaze Facebooku cenzurovat obsah (nebo to naopak dělá ze strachu?), když se tak děje s požehnáním, či dokonce nařízením soudů.
Ale vraťme se k Facebooku: Tu „nepřípustnou“ fotografii s tím člověkem neurčitého pohlaví s nápisem na tričku mi asi odchytil robot. Je to fotografie poměrně známá, nejsem zdaleka první, kdo ji použil, takže ji má Facebook nejspíše ve své databázi „škodlivin“. Soudím tak podle toho, že na mě vyskočila blokace doslova po několika vteřinách po jejím odeslání na Facebook. S udáními je to jiné. Tam může trvat i několik hodin, než si vašeho škodlivého příspěvku všimne nějaký udavač. Pro ně má Facebook u každého příspěvku tlačítko „Nahlásit“. Když jste takto odchyceni nebo nahlášeni, není ještě vše ztraceno. Facebook se vás zeptá, jestli s trestem souhlasíte, nebo chcete požádat o kontrolu, zda je oprávněný, což rozhodně doporučuji. Kdybych to neudělal, už bych měl minimálně pátou blokaci. Občas vás udá nějaký popleta, který prostě jen není spokojen s tím, že jste ho přeargumentovali, za úplně neškodný příspěvek a nebo robot zachytí nějaké „problematické“ slovo, ale už není schopen rozeznat kontext. Stalo se mi už několikrát, že po takové kontrole mi byla blokace zrušena a příspěvek vrácen zpět. Jeden příklad za všechny: Sdílel jsem video, kde byla žena přepadena mužem tmavé pleti. Jenže ona duchapřítomně vytáhla z kabelky pistoli a muže zastřelila. Facebook mi tento příspěvek zablokoval. Odvolal jsem se s odůvodněním, že jsem chtěl vyvolat diskusi o držení zbraní a že Facebook takové diskusi brání. Po několika minutách mi odpověděli, že původní blokaci přehodnotili a příspěvek mi na Facebook vrátili. Ale takhle šťastně to vždy nekončí. Když mi dnes dali třicetidenní blokaci za tu fotografii, opět na mě vyskočil dotazník, zda přijímám, nebo žádám o kontrolu. Požádal jsem, samozřejmě, o kontrolu, ale ta shledala blokaci jako opodstatněnou. To vám někdy oznámí a někdy ne. Pochopíte to, když blokace není zrušena. Ale vyskočil na mě ještě jeden formulář, s okénkem, které je údajně určené k mému vyjádření. Do toho okénka jsem se tedy vyjádřil v tom smyslu, že Facebook pravděpodobně nepochopil kontext, v jakém byla ta fotografie sdílena, ale ten vyplněný formulář nešel odeslat. Zkusil jsem to ještě několikrát, ale prostě odeslat nešel. A najednou na mě vyskočila hláška, že jsem tuto službu použil příliš „rychle“ (?!), takže mi byla zablokována. To už raději snad ani nebudu komentovat.
Když dostanu blokaci, tak se z Facebooku prostě stáhnu. Facebook je pro mě komunikační prostor a pokud nemohu komunikovat a vyjadřovat své názory, nemá pro mě smysl. Odhlásil jsem se a založil jsem si Twitter. Nebýt blokace ze strany Facebooku, tak bych tu druhou nejznámější sociální síť asi ještě dlouho nepoznal. Tak, jako nedoporučuji Facebook, máte-li zájem o sociální síť, tak Twitter zatím doporučit spíše mohu. Myslel jsem si, že omezený prostor v podobě počtu znaků na jeden tweet (příspěvek) bude problém, ale ono to špatné není. Často je to přínos. Přinutí vás to vyjádřit opravdu jen podstatu, neztrácíte se v nesmyslných nekonečných statích jiných uživatelů. Pokud mají vaše příspěvky aspoň trochu smysl, na Twitteru se vám běžně stane, že s vámi diskutují, nebo na vás aspoň reagují politici, novináři, či jiné známé osobnosti. To se vám na Facebooku nestane. Jsem na Facebooku o mnoho let déle, než na Twitteru a na Facebooku jsem to za celou dobu nezažil ani jedinkrát. Na Twitteru už mnohokrát. Na Twitteru můžete vidět i přímé vzájemné slovní přestřelky politiků mezi sebou nebo s novináři… Z tohoto pohledu je Twitter nesrovnatelně zajímavější síť. No a na Twitteru se mi zatím nestalo, že by mě zablokovali, přitom moje názory a příspěvky jsou na obou sítích, samozřejmě, stejné. Ale pozor, to neznamená, že Twitter neblokuje a nemaže, ale jeho politika v tomto směru je mnohem rozumnější a smysluplnější, než Facebooku.
Stačilo být jen několik dnů na Facebooku úplně pasivní, nepřihlásit se a začala mi chodit upozornění typu: „Richarde, už dlouho jste nepřidal žádný příspěvek…“, „Richarde, vaši čtenáři o vás už dlouho neslyšeli…“ Tak jsem si řekl, aha, asi mi zrušili blokaci. Tak jsem se na Facebook přihlásil. Ale kdepak. Zablokován jsem byl stále, jen jsem se dozvěděl, že Facebook je instituce, kde pravá ruka neví, co dělá levá. Takže nějaký automat mě vyzývá k aktivitě a jiný mi v ní brání. I to je Facebook. Nicméně i tahle blokace za tu „rasistickou“ fotografii skončila o mnoho dříve, než za těch deklarovaných 30 dnů. Facebook mi to nedal žádným způsobem vědět, neomluvil se, ale za několik dnů jsem zjistil, že blokace byla zrušena.
Nedávno mi ale na Facebooku naběhl další trest a zase na 30 dnů. 15. března 2019 došlo v novozélanském městě s příznačným jménem Christchurch k masakru ve dvou mešitách. Asi není člověka, který by o tom neslyšel. I já jsem se k tomuto aktu vyjádřil. Bylo to v reakci na článek, nevím už, jestli Svobodného fóra nebo Fóra 24 (jsou obsahově prakticky stejná a mají blízko k TOP09). Ten článek byl neskutečný blábol. Snažil jsem se ho teď znova najít, abych sem na něj dal odkaz, ale už se mi to ani nepodařilo. Že je to blábol jsem napsal i do své reakce na článek a citoval jsem bývalého lídra Realistů, pana Petra Robejška, který podobný vývoj předpovídal. Varoval, že jestli neskončí série muslimských atentátů v Evropě, mohou se objevit protiakce. Byl to jen citát, ten názor nebyl ani můj, i když k němu mám blízko. Byl jsem opět zablokován, tentokrát bez možnosti odvolání opět s odůvodněním, že můj příspěvek odporuje zásadám komunity. Facebook přidal i varování, že pokud znovu v budoucnu přidám na Facebook další nedovolený příspěvek, dostanu blokaci na dalších 30 dnů a bude-li se to dále opakovat, může mi být úplně zrušen účet na Facebooku. Podobné příspěvky jsem na Twitteru publikoval bez sebemenších problémů.
Zajímavý je také argument, který obdržíte při každé blokaci, že váš příspěvek odporuje „zásadám komunity“. Tento termín mi hodně vadí. Zásady komunity si představuji tak, že se sejde nějaká komunita a dobrovolně, třeba na základě hlasování, přijme nějaké zásady té své komunity. To ale přeci není případ Facebooku. Komunita není Facebook, ale jeho uživatelé. A ti na tvorbě zásad této komunity neměli ani nejmenší podíl. Tedy aspoň mě, jako člena této komunity, se na názor, natož na podíl při tvorbě zásad, nikdy nikdo neptal.
Facebook nemá problém banovat (blokovat) ani politiky. Pavel Novotný z ODS by mohl vyprávět. Dočkal se blokace třeba jen za vulgární slovo. Facebook nejspíš nikdy neslyšel o slovníku českého prezidenta.
Ale Facebook má mnohem více vlastností, pro které už stojí zato uvažovat o zapojení se do „hnutí“ #DeleteFacebook. Všimněte si třeba, že Facebook si sám určuje, jaké příspěvky vám ukáže první nebo které vám neukáže vůbec. Zdůvodňuje to různě. Např., že je zapnuto řazení od nejrelevantnějších příspěvků. Ta relevance je podle Facebooku dána např. počtem „lajků“, popularitou nebo postavením přispěvatele např. v tematické skupině apod.? Nebo čím a kdo ji určuje? Udělejte si sami obrázek o tom, co to má společného s relevancí příspěvku. Na Twitteru je řazení příspěvků přísně chronologické. Na Facebooku, když dáte refresh (reload), zobrazí se vám úplně jiné příspěvky, než v předešlém screenu. Ale mezi nimi může být post starý dva dny, zatímco ty nejnovější jsou neznámo kde. Stalo se mi, že mi Facebook dva dny po volbách zobrazil výzvu politika, abychom šli určitě volit. V takové chvíli si řeknete, jaký má pro mě smysl taková sociální síť? Ale hlavně když přemýšlím o tom, proč má Facebook takovýto systém, nemohu na nic přijít. Je to nedomyšlenost, nebo ponechání sítě vlastnímu životu bez pravidel, či naopak je to záměr?
A to se nevěnujeme dalším průšvihům Facebooku, které jeho majitele dohnaly až k výslechům státními i nadnárodními institucemi třeba ve věci shromažďování a zneužívání dat uživatelů.
Mojí ženě Facebook před několika lety bez vysvětlení zablokoval její účet a požádal ji o ověření identity zasláním fotokopie jejího občanského průkazu. Protože nechtěla o účet přijít, naskenovanou občanku Facebooku poslala. Účet jí přesto nikdy odblokován nebyl. Musela si založit nový, který používá dodnes.
V současné době Facebook, jako sociální síť, už čelí silnému odlivu uživatelů. Zejména mladí lidé se hromadně stěhují na Instagram, zmiňovaný Twitter má pověst mnohem prestižnější sociální sítě. Twitter, jako svůj hlavní kanál pro sdělování svých názorů používal i americký prezident Trump, i mluvčí českého prezidenta si málokde udělá tak dalekosáhlou ostudu, jako svými výstupy na Twitteru.
Nejsmutnější na tom všem je, že ani Facebook, ani všechna tzv. „korektní“ média, ani celá Evropská komise a Unie si neuvědomují, že tyto zásahy působí přesně opačně, než si jejich cenzoři přejí. Lidé jsou na hyperkorektnost už velmi alergičtí. Nejmarkantnější je korektnost a cenzura už od roku 2015 ve věci migrantů z jihu a s tím souvisejícím islámem. Tyto cenzurní zásahy mají nemalý podíl na volebních vítězstvích a úspěších nejen politiků, jako je Salvini, Le Penová, Wilders, ale i Zeman, Okamura, či Babiš. Nikdy neměly protiuprchlické a protiislámské strany a politici takový vliv a úspěch, jako právě v dobách novodobé cenzury. Strany, jako je německá AfD, či weby, jako Parlamentní listy, Sputnik, či Aeronet, by byly dříve maximálně tak k smíchu. Dnes jsou čtené, protože v nich lidé hledají informace, které jim v mainstreamových médiích chybí. Je to jen reakce na nesmyslnou cenzuru, dnes už u spousty novinářů i autocenzuru. Já určitě nevolám po vyvolávání nenávisti vůči jiným rasám lidí, či náboženstvím, ale zakazovat už jen otevírat diskuse na problematická témata je skutečně kontraproduktivní.
Právě v souvislosti s výše zmíněným Tommy Robinsonem selhala i renomovaná BBC, když natočila dokument očerňující tohoto aktivistu. Nakonec se BBC musela omluvit a pořad stál místo i jejího redaktora Johna Sweeneyho.
Dejme novodobým cenzorům jasně najevo, že tudy cesta nevede. Ale buďme si také vědomi toho, že v tzv. „alternativních“ médiích pravdu nenajdeme už vůbec. Chce to zapojit zdravý rozum, kritické myšlení, používat více ověřených zdrojů. Bohužel, právě Facebook je fake news mnohem více prolezlý, než Twitter. I to je důvod, proč mu nedůvěřovat. Na Twitteru pšenka i antivaxerům kvete o poznání méně, než na Facebooku.
Zvažuji zavedení nepravidelné rubriky ve stylu „Co je nového na sociálních sítích“, kde bych seznamoval a komentoval dění v tomto virtuálním prostoru. Už teď tuším, že více komentářů bude o Twitterových tweetech, protože to je síť, která nejen nejlépe reflektuje společenské dění, ale do jisté míry ho i vytváří. Kdybych měl srovnat obě sociální sítě z hlediska vzdělání a inteligence uživatelů, žádný průzkum ani statistiku o tom nemám, ale subjektivně na mě působí Twitter, jako síť vzdělanějších a inteligentnějších lidí, jakási vinárna, či kavárna (nejen pražská) a Facebook něco jako, slovy klasika, hospoda páté cenové skupiny. Když se podíváte např. na úspěch postů protagonistů hnutí ANO, ať už je to profil např. Andreje Babiše, či Aleny Schillerové, tak na Facebooku, kde se určitě vyskytuje více jejich voličů, mají docela úspěch, možná i okolo 50 %, reakce čtenářů jsou sice relevantní ve stylu „Alenko, vám to ale zase sluší“, což musíme považovat za reakci pozitivní, zatímco na Twitteru jsou reakce na texty těchto bývalých vládních činitelů v drtivé většině nejen negativní, ale ještě navíc plné argumentů proti i textů vysvětlujících, proč by měla tahle skupina poslanců raději mlčet a ne se ještě připomínat na Twitteru po tom, co předvedla v uplynulých letech, kdy byla ve vládě. Kdybyste si chtěli někdo tuhle rubriku vzít u nás na starost, ozvěte se.
Richard Šimůnek
Buďte první kdo přidá komentář