Ve čtvrtek 13. června 2024 se na půdě České televize opět, už po devatenácté, konala konference Digimedia. I tento ročník byl přenášen živě v iVysílání a je k vidění i ze záznamu tamtéž. I když v tomto roce jsem tam nezaznamenal tak převratné informace, jako v některých uplynulých ročnících (např., že komerční televize nebudou vysílat terestricky ve full HD, což považuji dodnes za naprosto neuvěřitelné!), témata, která mě zaujala, se našla. První část konference byla věnována financování veřejnoprávních médií, což je chvályhodné. „Nevalorizace“ televizního a rozhlasového poplatku po dobu téměř neuvěřitelných dvaceti let svědčí o naprostém hazardu s médii veřejné služby ze strany politiků a nepochopení důležitosti tohoto segmentu médií pro stát, společnost, ale i politiku. Je to už natolik bijící do očí, že i přítomný generální ředitel TV Prima uznal, že zvýšení poplatku je nutnost, že i veřejnoprávním médiím se za těch uplynulých 20 let výrazně zvýšily náklady. V této souvislosti jsem si všiml, že Marek Singer nechybí skoro na žádné konferenci Digimedia a nemá problém tam mluvit, zatímco generální ředitel TV Nova chybí naopak skoro vždy. Ale zástupci z nižších postů této komerční televize nějací vždy přijdou.
Sympatická byla osobní návštěva ze Senátu v podobě pana Davida Smoljaka, který na konferenci rovněž promluvil.
Co mě tedy hodně zaujalo, možná až trochu nadzvedlo z projevů zástupců právě komerčních médií, byl sice deklarovaný souhlas se zajištěním důstojného financování veřejnoprávních stanic, ovšem nezapomínající tam říkat velké ALE. V čem spočívá to jejich ALE? Zástupci komerčních médií mají starost, aby veřejnoprávní média neměla peněz až moc. Zmiňovaný Marek Singer dokonce vyjádřil pohoršení, že by za pár let díky inflační doložce mohla mít Česká televize až 10 miliard! No představte si ten skandál! Podle Singera je to moc, protože to srovnává s příjmy komerčních televizí. Co na tom, že veřejnoprávní televize vyrábí domácí tvorbu v nesrovnatelné míře i kvalitě? Že má nejlepší, nejdůvěryhodnější a nejrozsáhlejší zpravodajství, nejvíce zpravodajů, nejlepší kvalifikované moderátory a redaktory, investigativní žurnalistiku, pořady pro menšiny… a že to má v povinnostech? Že bychom měli veřejnoprávním médiím regulovat příjmy podle toho, jak se zrovna daří komerčním televizím? Možná nebudete věřit, ale oni to myslí vážně! Já rozhodně neupírám komerčním médiím právo na existenci. Nechť si každý podniká v jakém oboru chce. Ale proč by se stát měl s nimi vůbec bavit? Jsou snad tato média společnosti v něčem prospěšná? Na téma nepostradatelnosti privátních médií na konferenci také zazněla úvaha. A to v souvislosti s vývojem na Slovensku. Že prý komerční média jsou jakousi pojistkou demokracie, když se vláda zmocní veřejnoprávní televize, jako se to stalo na Slovensku. Tak to asi autor této úvahy nezaznamenal chování slovenských soukromých televizí. Proč asi vyhlásili v TV Markíza zaměstnanci stávku? Komerční televize se vždy zachovají tak, jak je to výhodné hlavně pro ně a ne pro společnost. Já jim to nemám za zlé. Ovšem nevím, proč by měl stát na ně brát jakékoliv ohledy v souvislosti s financování veřejnoprávních médií. Ta jsou pro společnost nepostradatelná, ta jsou v zájmu lidí! A to nehovořím o tom, co komerční média vysílají. Je proud reklam občas přerušovaný nějakým pořadem v pozemním vysílání navíc v nízkém rozlišení v něčem nepostradatelný? Že má takové vysílání vůbec ještě nějaké diváky, svědčí o mimořádné nenáročnosti skoro poloviny českého diváctva. Jsem osobně přesvědčen, že je právě práce soukromých médií zvolení zástupců komunistické koalice do Europarlamentu. Myslím, že právě díky komerčním televizím máme zpátky v zastupitelských sborech nejen komunistickou lůzu, ale třeba i Filipa Turka. Pokud k podnikatelskému úspěchu majitelé komerčních televizí potřebují omezování veřejné služby, potom nechť přenechají licence tomu, kdo si v daném prostředí poradí lépe.
I na této konferenci se našel (v hledišti) člověk, který se snažil poukázat na nesmyslnost ustanovení návrhu nového zákona o povinnosti hradit koncesionářské poplatky i za digitální zařízení schopná přijímat vysílání konstatováním, že by nerad platil za svou chytrou sekačku. Potřebuje jeden takový příklad za všechny pokusy zpochybňovat možnost příjmu na chytrých zařízeních komentář? Já myslím, že ne.
Poslední blok byl již tradičně věnován rozhlasu. Stále je propagován systém digitálního rozhlasu DAB (Digital Audio Broadcasting) a tento způsob vysílání rozhlasu se skutečně rozvíjí. Faktem je, že vysílání FM na velmi krátkých vlnách je už dnes archaismus a v porovnání s televizí rozhlas skutečně technicky zamrzl v minulém století. Ale DAB to bude mít těžké kvůli rozhlasovému vysílání na internetu. Já se přiznám, že mám doma univerzální hybridní rozhlasový přijímač, který umí přijímat jak FM, tak DAB, tak i internetové rádio a hraje mi na něm prakticky výhradně jen to poslední jmenované. Nejen proto, že je tam obrovský výběr (asi okolo 30 tisíc rozhlasových stanic z celého světa), ale prostě téměř všechny české rozhlasové stanice tam najdeme a to dokonce na různých platformách, takže třeba i vícekrát. Kromě toho jsou některé rozhlasové stanice přítomny i v televizních multiplexech systému DVB-T2. Hodně využívaný bude DAB nejspíše v motorových vozidlech, kam už jsou nyní potřebné přijímače instalovány, ale s příchodem rychlých mobilních (a snad konečně i levnějších) dat bude i tady internet silná konkurence.
V souvislosti s DAB zazněla na konferenci i jedna důležitá definice. Pokud mluvíme o dostatečném pokrytí signálem DAB, měli bychom mít vždy na mysli dostatečně silný signál i pro příjem tohoto rozhlasu uvnitř budov. Tedy pokud nám rozhlasový přijímač DAB hraje dobře venku a nikoliv už uvnitř budovy, potom bychom neměli hovořit o pokrytí signálem DAB.
Pro Melody Merkur: Richard Šimůnek
Buďte první kdo přidá komentář