Alive: Praha se stala součástí tour IRON MAIDEN „Legacy of the Beast“.

Ve smršti koncertů zahraničních rockových kapel v Praze se poslední jarní den roku 2022 objevila také mimořádná událost – koncert britské kapely Iron Maiden v rámci turné s výstižným až možná trochu znepokojujícím názvem „Legacy of the Beast“. Znepokojujícím proto, že trochu evokuje jakoby to mělo pomalu končit. Členům kapely je dnes mezi 60 a 70 roky, ale jejich výkony, nasazení, hudební zručnost i hlas zpěváka Bruce Dickinsona jsou stále obdivuhodné. Já osobně mám po tomto koncertu trochu problém vybrat si nějaký další, protože mám obavu, že po tom fantastickém metalovém divadle mi nebude žádné vystoupení žádné kapely dost dobré. Budu si muset dát nějakou pauzu, abych získal odstup. Ale nepředbíhejme.

Vystoupení Iron Maiden předcházely koncerty dvou dalších skvělých (před)kapel. Naštěstí silný téměř letní slejvák skončil včas, ještě před vystoupením té první. Tou byli Lord of the Lost, které jsem neznal. Byl jsem z jejich tvrdé temné muziky unesen, protože jejich skladby měly nápad i melodii. Na první poslech mi to trochu připomnělo Ramstein. Když začala kapela hrát, Sinobo stadion byl ještě poloprázdný. To, se přiznám, nechápu. Vždycky mě zajímá, koho si hvězdy, na které jsem přišel, vybraly za předskokany a když je to málo známý interpret, je to jedinečná příležitost se seznámit. Mrzí mě, že hlavní hvězdy večera nedávají předkapelám k dispozici obrazovky po stranách pódia, abych předkapely viděl aspoň trochu zblízka. Na dálku jsem tedy identifikoval, že mají jakýsi záhrobní make-up. Myslím, že o téhle skupině ještě uslyšíme.

Druhou předkapelou už byli staří harcovníci Airborne. Bylo jasné, že ti určitě také nezklamou. Publikum na hlavní hvězdy večera dobře připravili, zahráli i své známé pecky typu Running Wild. Nevěřil jsem, že se zase znova někde dočtu, že tahle australská kapela je známá hlavně tím, že napodobuje AC/DC. Opravdu se to zase stalo. Nechápu to. Má někdo pořád potřebu je shazovat? Proč? Už vidím partu hudebníků, jak zakládají kapelu a říkají si, že se budou snažit napodobovat AC/DC, že s tím udělají největší díru do světa. Svatá prostoto!

No a po 20. hodině se začaly sundávat černé plachty z dekorací na pódiu a metalové divadlo začalo. Začátek patřil třem skladbám z posledního alba a potom už začala přehlídka nejslavnějších pecek napříč kariérou kapely. Diváci se dočkali jak The Number of the Beast, Fear of the Dark, tak v jednom ze dvou přídavků i Run to the Hills. Já jsem se ještě těšil na Can I Play with Madness, ale tu mi nedali. V koncertním provedení jsem ji viděl v Budapešti 31. srpna 1988 na MTK stadionu v Budapešti. Tady si můžete o tom přečíst moji původní 34 let starou reportáž Melody Merkuru. Pražské pódium mi přijde méně rozlehlé, než to tehdejší budapešťské. Bruce Dickinson by to už dnes možná za současného zpěvu neuběhal tak, jako tenkrát, ale i tak je třeba smeknout, kolik pohybu při zpívání dokáže udýchat.

Iron Maiden hrají v sestavě 3 kytary (!), baskytara, bicí, zpěv. Když se všichni čtyři kytaristé postaví do formace, vypadá taková kytarová baterie impozantně. Téměř pro každou skladbu měla kapela připravenou nějakou scenérii. Od dekorace s japonskými motivy, přes mříže vězení pro Dickinsona až po nadživotního Eddieho a slavné letadlo druhé světové války Spitfire v životní velikosti pro závěrečnou skladbu. Někdy Bruce Dickinson oznámil název následující skladby, jindy ani nemusel. Diváci poznávali známé pecky podle prvních tónů skladby a propukali v jásot. Kapela dala dva přídavky, ale v druhý už někteří diváci nedoufali a všiml jsem si, že začali odcházet. Že na koncích koncertů zahazují někteří bubeníci do publika paličky, to jsem už viděl mnohokrát. Ale Nicko McBrain pouštěl do hlediště jako létající talíře blány z bicí soupravy.

Poslední pražský koncert Iron Maiden byl opět zážitek, ale neodpustím si jednu poznámku, která mi událost trochu zkazila. Shodou okolností jsem byl i na tomto koncertě ve V.I.P. zóně, kde to bylo i s pohoštěním. Byla tam spousta asi movitějších fanoušků Iron Maiden třeba i se svými partnerkami. V mé blízkosti však seděl pár, z něhož mužská polovina si koncert užívala, ale jeho partnerka se celou dobu v mé blízkosti demonstrativně nudila. I po zahájení strhující show Iron Maiden si s někým chatovala v mobilu, uprostřed koncertu se zvedla, jako kdyby ji už hudba rušila a šla si odpočinout do sálu s jídlem. To jsem docela uvítal, protože tenhle ostrůvek nudy vedle mě uprostřed jásajících fanoušků mě vysloveně rušil. Nemohl jsem nevzpomenout na spoustu hudebních nadšenců, kteří si nemohou z finančních důvodů dovolit ani obyčejný lístek k stání, natož V.I.P. Proč tam ta dáma chodila?

Jinak stadion Slavie Praha je krásný moderní stánek celkem vhodný pro koncerty těchto rozměrů. I moje předešlá reportáž z koncertu (kapely Kiss) byla z tohoto stadionu. Ale proti např. O₂ Aréně má Eden dvě velké nevýhody: Hudba z koncertu se šíří po velké části hlavního města a nejpozději ve 22:00 hodin musí skončit. To je nařízení zastupitelstva. A jelikož se takové koncerty konají často právě v období roku, kdy je sice venku příjemné teplo, ale také se velmi pozdě stmívá, k čemuž přispívá ještě více letní čas, musí koncerty z velké části postavené na světelných efektech, začínat za světla, aby stihly do nařízených 22 hodin skončit. A předkapely ty hrají dokonce ještě za silného slunečního svitu, který ze západu nepříjemně oslňuje východní tribunu.

Iron Maiden patří k idolům mé generace, takže jsou z kapel, kterým kdykoliv hrozí ukončení kariéry z důvodu věku, i když na to při vystoupení rozhodně nevypadají. Proto u nich nikdy nevíte, jestli to nebyla poslední možnost, kdy jsme je mohli vidět na živo. Přejme si, aby do České republiky přijeli i příště a tohle turné nebylo jejich poslední. Hudba Iron Maiden není jednoduchý přímočarý Heavy Metal, jejich texty rozhodně nejsou primitivní bez jakékoliv myšlenky, či poselství. O to je obdivuhodnější, kolik si i po tolika letech až do pozdního věku udrželi fanoušků a obdivovatelů.

Představě o tom, jak show tohoto turné vypadá (ono v těchto dnech stále pokračuje až do konce října 2022, kdy skončí v USA) těm, kteří neměli to štěstí žádný z 58 koncertů vidět, by mohl pomoci tento kratičký minutový sestřih.

Koncertů mělo být původně 60 napříč celou východní i západní Evropou, jižní, střední i severní Amerikou. Ale z pochopitelných důvodů byl zrušen v Kyjevě, kde se měl konat 29. května, a je potěšující, že kapela zrušila koncert i v Moskvě, kde byl naplánovaný na 1. června 2022. Turné se mělo konat původně už v roce 2021, ale kvůli covidu bylo odloženo. Koncerty Iron Maiden jsou v České republice vždy velmi rychle vyprodané i bez nějaké reklamy. Když jsem reklamu na koncert slyšel poprvé, už byl vyprodaný.

Richard Šimůnek